Lepa sela lepo gore
Pretty Village, Pretty Flame
Pekné dediny pekne horia
Obsahy(1)
Mladý Milan so skupinou ďalších srbských vojakov uviazne v opustenom tuneli, kam sa ukryli bosnianskymi moslimami, medzi ktorými je aj jeho kamarát z detstva Halil. Nočná mora, ktorá sa neustále predlžuje, je prerušovaná návratmi do mierových čias a do prvých dní vojny, ktorá proti sebe postavila bývalých susedov i priateľov. Výsledkom je nesmierne silný a nekompromisný pohľad na jeden z balkánskych konfliktov. (RTVS)
(více)Recenze (94)
Šílenství, údajně inspirované Tarantinem a věnované starým jugoslávským filmům (nebo filmařům). Jedna scéna ostatně hezky paroduje to, co mám s jugoslávskými filmy nejvíce spojené - a neřeknu, co to je, snad jen to, že se tady postavy dozvídají, že Tito, syn národa, zemřel. Úvodní scéna mě bohužel navnadila jinak, než se nakonec film ubíral, bohužel jinak, než by se mi líbilo. Místy opravdu zajímavý snímek, jindy jsem se ale i docela nudil. ()
Prvá polhodina nenasvedčovala tomu, že pôjde o tak kvalitný a formálne premyslený film. Spočiatku mi to celé pripadalo ako x-tá variácia na tému večne spití blázniví jednorozmerní balkánci ako karikatúry vo vojnovom konflikte. Po zasadení deja na jedno miesto ale Dragojevič "vytasil zbrane ťažkého kalibru" a postavy sa stali skutočnými ľudskými bytosťami. Zámer vyrozprávať príbeh v retrospektíve a retrospektívami v retrospektíve príbeh nesmierne oživuje, pričom prítomnosť v nemocnici nie je iba prostredím pre suché odrozprávanie deja, ale taktiež má svoj logický vývoj. Za zmienku, alebo skôr za podrobný rozbor stojí premyslený strih, kedy sa v krátkom časovom úseku ocitneme hneď v troch časových rovinách. Všetko je však dokonale prehľadné. ()
Jeden z nejlepších balkánských filmů mapujících jugoslávský válečný konflikt, i když samozřejmě ve stylu exportní poetiky příznačně metaforicky a s hodně velkou mírou nadsázky. Ona nadsázka je ale skloubena k dané poetice s překvapivě naturalistickými výjevy (hlavně ve spojitosti s uvězněním v tunelu). Srdjan Dragojevic natočil svůj mírně alegorický film v hodně odvážné (postmoderní) skladbě (děj se prolíná několika časovými rovinami) a hlavně na začátku jsem se v těch několika liniích hůře orientoval a měl z toho v hlavě trochu zmatek, z něhož vykrystalizoval dojem mírné dějové roztříštěnosti. Jak se ale postupem času skládaly jednotlivé příběhové linie do sebe, míra sugestivnosti se zvyšovala a tento dojem odpadl. Jistě je nutno ocenit, že Srb Dragojevic neexponoval své postavy tak, aby agresory a viníky konfliktu byli Chorvati (a při etnické složitosti tamního konfliktu i muslimové z Bosny a Hercegoviny), ale jako původce ZLA označil indiferentní monstrum (Ďábla) z tunelu (přesto jako (sice nejednoznačné) oběti vyzněli (alespoň co se týče ústřední dějové scény právě v tunelu) zrovna Srbové). Film však zachovává alespoň zdánlivou objektivitu, což je jeho největším přínosem. Hodně zajímavě je reflektována i éra před rokem 1980, tedy za vlády maršála Tita. Dragojevičův smířlivě nostalgický tón je lakmusovým papírkem nálad nejen v bývalé Jugoslávii, ale obecně i v celém postsovětském východním bloku - k ,,zlatým socialistickým časům" zjevně neinklinují jen nejnižší sociální vrstvy a lidé v postproduktivním věku, ale i vyhraněné osobnosti kultury a umění, což je fenomén paradoxní, leč neoddiskutovatelný. Hezké vesnice hezky hoří - tak poetický název a tak syrová a destruktivní skutečnost. Takový je i film a obecně i celé dějiny Balkánu - kde jinde narazíte na tolik podob ambivalence lidského rozumu, srdce i duše... Podobné filmy: Život je zázrak, Země nikoho, Grbavica, Kdo to tam zpívá ()
Balkánská, bratrovražedná válka, možná jen na tomto poloostrově mají právo se u filmu smát, přitom ale zamačkávat hořkou slzu nad celou touto tragickou minulostí svých národů, minulostí, jež je v těchto končinách jakousi stálou a možná nikdy nekončící přítomností (použít v Srbsku slovo "četník" je stále životu nebezpečné). Skvěle zrežírovaný film nabízí excelentní propojení žánrů, drsnou emocionální houpačku i povedeně rozlítanou dějovou linii...snad také i odkaz. ()
Tak ako niektorí nechápu, prečo to má vysoké hodnotenie, tak ja nechápem, ako mohli niektorí nezbadať podstatu a posolstvo tohto filmu. Toto je niečo tak silné, že ťažko je, aby to nechalo ľahostajným niekoho so zdravým rozumom. V juhoslovanskej vojne nesú vinu všetky zapojené strany, nikto nie je dobrý, bohužiaľ. Kedysi v tak napredujúcej krajine, kde sa aj za cenu sily, či strojenosti snažili komunisti zjednotiť tieto národy a oni sa sebaklamne bratali, zrazu prišiel zlom a oni sa ľudskou hlúposťou a zlom, ktoré je v nás zakorenené nechali naverbovať a začali plniť nezmyselné a zlé rozkazy a často to robili s radosťou. Táto vojna je poukázaním na to, ako sa dokážu nenávidieť bratia, ktorí spolu prežili celý život a to všetko pre nezmyselnosti a hlúposť, či chuť po pomste alebo pre nedostatok empatie. Film v retrospektívach ponúka pohľad na život pred a po udalostiach v tuneli, kde je tým zlom Diabol a nie ani jedna strana, ktorú reprezentujú donedávna priatelia, ktorí sa líšia politickými názormi, náboženstvom, národnosťou, ale život predtým prežívali s rovnakými starosťami a radosťami spolu, ale už bojujú za sny iných. Udalosti v tuneli opisujú hrôzy utrpenia a smrti, ľudskej hlúposti, nostalgie a bezvýchodiskovej situácie. Je to smutné a pritom všetky postavy si krátia čas cynickým, čiernym brutálnym humorom a upadajú postupne do bláznovstva. V tuneli sa spolu zídu narkoman, zlodej a archeológ, polointelektuál, presvedčený komunistický dôstojník, americká novinárka a iní ich druhovia, dokonca im tam pošlú učiteľku, ktorú sú nútení v obave o stratu životov zabiť. Celé to dopĺňajú skvelé herecké výkony a texty, ako napríklad: "Akej národnosti si? Na-na-na-narkoman!". Veľmi kruté scény, ktoré sa točili na konci vojny a pritom sa ani nechce veriť, že zanedlho do nej spadli minimálne Srbi na svojom území v Kosove zas. Veľký protivojnový film, ktorý vás naplní bezradnosťou a výčitkami, zároveň vám kruto odhalí správanie nás ľudí a náš život tu. Môj život ovplyvnil a opäť mi pripomenul aj svojou tvrdosťou, ako sa správame a aké sú naše činy. Všetko tu dopĺňa skvelá hudba, najmä ten rock & roll je perfektný. Film sa nevyhýba ani sexu, zvrátenosti niektorých starších aj smerom k deťom, faloše, neúprimnosti a tvrdým obrazom masakrov, hlavne ten symbol masovo nakopených zavraždených ľudí, čo bol odkaz smerom k vojne a smerom k tomu, ako si dokážeme zničiť naše životy a aj navzájom. Ukazuje aj to, ako sme niekedy hlúpo zapálení pre určitých ľudí, čo za to nestoja alebo pre určité materiálne veci alebo nezmyselné sny alebo naopak pasívny k iným veciam. Najtvrdšie na mňa zapôsobilo, ako bola ukázaná ignorácia sestričiek, čiže ľudí po vojne, ako tvrdo ukázali, že život ide ďalej, keď tá sestrička bola vraj tehotná a ako jednoducho zavreli do komory pre mŕtvoly v nemocnici mŕtveho bývalého vojaka. Už dávno som necítil taký protivojnový pocit, tú zbytočnosť toho, takisto výčitiek k svojmu životu vzhľadom na to, že okoliu sme všetci vo veľkej miere ľahostajný a k tvorbe našich názorov a presvedčení. Hej Slovani! Už Nikdy! () (méně) (více)
Galerie (1)
Zajímavosti (6)
- Natáčecí štáb se po 100 dní živil pouze hamburgery ohřívanými v mikrovlnce. (Kulmon)
- Film získal v roce 1997 na francouzském festivalu d´Angers cenu Evropské poroty. (Terva)
- Na filmovém festivalu v řecké Soluni snímek v roce 1996 získal Cenu diváků, nominován byl také na cenu Zlatého Alexandra. (Terva)
Reklama