Před úsvitem

Pro mě dost osobní film. Připomíná mi vlastní vlakové seznámení, já ale tehdy nebyl jako Jesse, vystoupil jsem a nechal neznámou, sympatickou cestující pokračovat v její cestě, čímž náš souznivý, dlouhý rozhovor skončil…a pokud se říká, že si skrz filmy plníme nerealizované sny, Před úsvitem je přesně ten případ. Ale přímo k němu. Vyzařuje přirozenost (snad krom gesta barmana), mládí, spontánnost, svobodu, nevyzrálost, nesmělost, lehké, nenápadné jiskření, nejisté, letmé pohledy („hudební box“), oťukávání a prchavost (i kouzlo) okamžiku. Dílo je to úsměvné (vedou „telefonní hovory“), příjemné, plné očekávání a všemožných emocí. Dialogy (zdánlivě) o ničem jsou parádní a člověk si přeje, aby nikdy neskončily. Čas kvapí, blíží se „deadline“, najednou je tu poslední pohled na Jesse, pak Celine…a s dalšími zhlédnutími mně u konce ani trochu nevadí, že „vím“…5* už takřka bez výhrad. „Poslední dobou přemýšlím…znáš někoho, kdo má šťastný vztah?“ - „Jasně, znám šťastné páry. Ale myslím, že si lžou.“ - „Jo. Lidé můžou žít celý život ve lži.“ (08.03.2015)

Nemam rád romantický filmy a Linklaterův styl mi taky moc nesedí, ale Před úsvitem je zase takovej ten případ filmu, o kterym všude čtu/slyšim, jakej to je kult a must see záležitost. Tak jsem se jednoho dne odhodlal, že se na to podívám... Nemůžu ani říct, že by mě to zklamalo, protože jsem čekal, že se mi to nebude moc líbit, ale fakt jsem netušil, že tenhle vychvalovanej film je v podstatě akorát 1,5-hodinovej rozhovor o ničem. Navíc ústřední dvojka je dost nesympatická. Oba mi připadali jako strašný pozéři, který se akorát předháněli v tom, kdo z nich se vytasí s větší píčovinou, aby vypadal před tim druhym zajímavě. Sice chápu, že každej neni takovej povrchní primitiv jako já, ale když se s někym sotva seznámim, tak mu asi nebudu hned po 5 minutách vykládat nějaký svoje pošahaný teorie o duši a nekonečnosti vesmíru. I když uznávám, že je to celkem originální a určitě aspoň pro mě snesitelnější, než různý přeslazený romantický sračky klasickýho formátu. A je to dost divný, ale mam nějaký nutkání se podívat možná časem i na pokračování, jak to vlastně dopadne. Ale než vidět znovu tohle, tak radši budu čumět do zdi, takže 2 hvězdy jsou až až... (25.02.2014)

70%. Na tento film mam zvlastnu spomienku, kedze som videl najprv pokracovanie PRED SOUMRAKEM (2004) a to este k tomu v autobuse, kde sa v uplnom klude pozerat nedalo a okrem toho som vobec netusil, ze to bolo vlastne pokracovanie tohto filmu. Takze sklamanie z autobusu nudnymi obkecavackami som si vynahradil touto prvou castou, ktora sa mi zacala celkom pacit, aj ked niektore dialogy boli trosku nudne, ale ku koncu to zacalo byt dost zaujimave, hlavne ako sa zmieria Jesse a Celine so stale bliziacou sa rozluckou. Najviac sa mi pacila scena v restauracii, kde akoze hlavni hrdinovia improvizovane telefonovali s kamaratom(kou). Dnes sa tesim na opakovanie nenavidenej nudnej konverzacky Pred soumrakem, ktoru som spoznal v autobuse a kde su hrdinovia o 9 rokov starsi :-) ... 22.06.2010 _______ Ethan Hawke - (Jesse) +++ Julie Delpy - (Celine) +++ Andrea Eckert - (Žena vo vlaku) +++ Hanno Pöschl - (Manžel vo vlaku) +++ Hudba: Fred Frith +++ (22.06.2010)

║Rozpočet $2,5milióna║Tržby USA $5,535,405║Tržby Celosvetovo $22,600,000║V jednoduchosti je niekedy sila, a to platí aj v tomto prípade, kde je dej založený na výborne zostavených dialógov, nádherne spestrujúcich dobrodružstvo náhodne sa stretnutej dvojice, užívajúcej si nevšednú zamilovanú chvíľku v meste Viedeň. /75%/ (06.10.2008)

Scénář: Richard Linklater, Kim Krizan .. Znáte to - někoho potkáte a už samotný první pohled slibuje mnohé. Proto, pokud je to možné začnete dialog a zbytek necháte jen tak vyplynout.. Ó, vy říkáte, že to neznáte? .. Tak tohle nebude film o (pro) Vás!! V oné chvíli, byť v pulzujícím velkoměstě, se vše kolem vás stává nepodstatným a jen si plně vychutnáváte ten krásný pocit krátkého štěstí, přívalu lásky a opojné radosti, kterou vám přináší přítomnost té druhé osoby. Ty dva limitoval jen čas a fakt, že každý žije na jiném kontinentu. Nikdo neví, co mu život přinese a je jen na každém z nás jak tyto příležitosti využije. Určitě ze života, o tom nepochybuji. Litovat nakonec můžete tak i tak, na druhou stranu, ta možnost získat neopakovatelné, nenahraditelné vzpomínky a možná mnohem, mnohem víc ... je smutné to nezkusit a nezažít! (13.03.2006)