O dvou sestrách a Noční květině

Děsná prapodivnost, která se objevila v pátečním večerním programu jedné komerční televize, pro mě naprosto nepochopitelně. Ještě že film je tak krátký, protože koukat se déle na indiánskou legendu (proč se proboha u nás točí toto?), natoučenou v jednom studiu, kde mezi týpími pobíhají s obrovskými čelenkami s péry bojovně pomalovaní "indiáni" Rudolf Hrušínský ml., Radovan Lukavský či pěkně tmavý Ivan Trojan či Svatopluk Skopal, to je pouze pro silné povahy. Jinak podle kostýmů se asi jednalo o Apače, protože silně připomínaly odění indiánů z filmů o Vinnetouovi :-) A ponaučení na konec? Moc nejezte, protože když budete hubení, tak vás protivník nesní, ale naopak se s vámi skamarádí. (05.02.2012)

Au. Tohle hodně bolelo a byl to přešlap všech, co se na téhle televizní podivnosti podíleli. Dvě indiánské sestry. Jedna zlá a jedna hodná. Ta zlá tu hodnou za pomocí kouzla zohaví v obličeji, aby si získala jejího nabíječe. Pak jsem to přestal chápat a až do konce jsem se nechytil. Indiánská poetika ve studiu s třemi týpý opravdu nefunguje, zvláště, když herecké výkony jsou tak strašlivé. Trojan jako indián byl naprosto mimo a když se zjevil na scéně Skopal vybouchl jsem smíchy. Tohle televizní cosi, co nebylo ani pohádka ani plnohodnotná seriozní "indiánka", by asi jako příšerná parodie možná obstálo v několika scénách. Dialogy, seriozní snaha rozvinout to nějakým směrem a dát tomu výsledný tvar se tady smrsklo do debilního vyznění, kdy jste svědky marnosti nad marnost. Bizoní maso, o kterém je tady taky řeč, se pořádně bez ohně neupeklo a v hrozné realizaci solidně zasmrádlo. 0% (04.07.2012)

Takže si to shrneme. Máme tu jeden indiánský kmen, ve kterém nemají oheň. Nicméně kovové nástroje tam mají a šaty mají pošité cinkajícími rolničkami. To bizoní maso, o kterém tam pořád mluví, nejspíš žvýkají syrové. No, proti gustu (a tasemnici)... Indiáni mají ve vlasech žluté voskové perličky a jejich látky hýří všemi barvami. Pomalovaný Štěpánek si hraje na šamana Černého drápa a vypadá při tom vážně vtipně. Skoro tak vtipně jako Skopal coby rádoby drsný lovec nočního nebe, Hvězdonoš. Kodetová je zlá indiánka, Křížová je hodná indiánka a obě jsou stejně otravné. Hrušínský se nemůže rozhodnout jestli bude zlý nebo hodný. Jandová unylá jako vždycky. Posledních dvacet minut zbytečně natahovaných. To vše doprovázeno vrzavou hudbou Ladislava Simona. Pár záběrů na "americkou" krajinu, nejspíš z nějakého dokumentu. Zbytek atmosféry dotváří papundeklové kulisy a indiánská vesnice se třemi stany. Dávám jednu * za pana Lukavského v roli náčelníka nočního nebe (to jako měsíce). (27.05.2012)

Vidět Ivana Trojana jako Indiána, tomu říkám pohádkový zážitek. Jinak je to pohádka jako vyšitá od Svatavy Simonové - temnějšího rázu, se silným zlem a s podivnou a ne příliš líbivou hudbou Ladislava Simona. Tyto pohádky moc nemusím a kulisová výprava tomu všemu moc nepomohla. Příliš dlouhý podprůměr. Hudba: Ladislav Simon (28.09.2014)

Jak Indiáni jedli bizoní maso, když neměli oheň? Jednoduše, sušili ho na slunci. To se dodnes dělá v Pobaltí a chuťově to není moc odlišné od masa uzeného. Obrovské péřové čelenky, které jsou tu kritizovány, opravdu existovaly, a to u Siouxů. Anglicky se jim říká "trailer war bonnet". http://www.native-languages.org/headdresses.htm . Siouxové ovšem neměli ženy náčelnice, takže Kakima by si ani neškrtla, nikdy nesměli být se svou budoucí nevěstou o samotě (Wabi, Wabi...) a na cestu si nebrali placky či chleba, jako to dělá Una, ale pemikan (směs sušeného masa s tukem a ovocem). - Jako desetileté by se mně pohádka určitě líbila. Vesnice znázorněná třemi típí mně nevadila, je to studiová pohádka a v té jde o naznačení, ne o věrnou nápodobu prostředí. Ale se scénářem to bylo horší: když máte za sebou vysokoškolský kurz o kulturách Indiánů, Indiánskou encyklopedii umíte div ne nazpaměť a četli jste Paměti Černého jelena ("Black Elk Speaks"), tak si nemůžete pomoct a u téhle pohádky protáčíte oči až ke stropu. Na indiánskou legendu se totiž až moc točí kolem romantické lásky, jejíž pojetí je vyloženě evropské. A Indiáni tu vůbec uvažují jako Evropani ("Velký duchu, zač mě tak trestáš?" - takové uvažování není správné ani z křesťanského hlediska, natož z indiánského!) Já jsem navíc měla možnost se přesvědčit, že severoameričtí Indiáni mají neskutečnou fantazii a vytvářejí mnohem složitější a originálnější příběhy, než je tenhle - pořád mám v živé paměti "Mýtus o stvoření světa" od jednoho indiánského spisovatele, ve kterém kojot stvoří svět podle katalogu ze supermarketu... Tahle poevropštěná legenda není zrovna nejzajímavější příklad indiánské tvorby. Což ovšem tvůrcům nevyčítám, jelikož v Československu roku 1992 asi nebylo mnoho indiánských legend k sehnání. Kvalitní knížky na toto téma začaly vycházet až někdy kolem roku 1995. - Sečteno a podtrženo: Je to celkem ucházející pohádka, ale přehnaná stylizovanost a špatné herecké výkony ji stahují dolů, a navíc dělá indiánské kultuře medvědí službu. Jako - bohužel - většina evropské fikce o Indiánech. (22.08.2012)