Oni žijí!

Fantasmagorický mix osmdesátkového siláckého béčka, wrestlingového filmu (se samoúčelnou mnohaminutovou peckovačkou), nápadité sci-fi a důmyslné společenské kritiky konzumu. Z dnešního pohledu je film relativně kontroverzní, neboť vlastně ospravedlňuje rozjařený killing-spree na vyhubení zbohatlíků tím, že to nejsou lidé, ale zotročující mimozemšťané. (09.06.2010)

Podaktoré pasáže sú fantastické a prevteľujú ľudské stereotypy do patovej podoby. To, akým spôsobom participujeme v konzumnom svete, čo je to, čo nás vedie za nos a kto sú tí, ktorí nás vedú za nos prostredníctvom týchto statkov? Funkcia okuliarov je v tomto práve tou najnosnejšou metaforou. Bohužiaľ, aj napriek Carpenterovmu vycibrenému zmyslu pre obraz i zvuk (odzbrojujúci soundtrack plávajúci na voľnej nohe dystopickým šialenstvom rádovo usporiadaných ulíc) je obsah miestami príšerne vágny a neumocňuje ho (ba priam naopak) hlavný predstaviteľ. They Live je viac socio-štúdiou a väčšieho uplatnenia by mohol nabrať v dokumentárnom spektre. Na takýto námet, akým film je v tejto podobe, lepšieho ako Gilliama nenájdete. (23.01.2017)

Sympatická stopáž, zajímavý děj a jméno mistra Carpentera, jsou slušným lákadlem. Snímek se rozjíždí pomalu, ale když zhruba po půlhodině najde hlavní hrdina (on je nejslabším článkem filmu) krabici plnou zvláštních brýlí, je se na co dívat, až do konce závěrečných titulků. Je jen škoda toho obsazení. Kdyby hrál hlavní roli třeba Schwarzenegger (v roce 1988 na vrcholu sil), mohlo to být třeba takové sci-fi Komando. Arnie by postřílel všechny mimozemšťany a ani by nemusel rušit nějaký vysílací signál. Ale ne, teď vážně - i tento závěr měl něco do sebe a pěkně mě pobavil. Osmdesátky jako hrom. John Carpenter mě jako tradičně potěšil. On je ve světě filmu jednou z mála jistot. (08.02.2014)

Film lze rozdělit do tří částí: nejasného úvodu, kde, pokud nevíte nic o ději, budete trochu v šoku, co je to vlastně za film; jestli sledujete sociální drama s dělňasem wrestlerem v hlavní roli, nebo agitku, že být poctivý, pracovitý a hodně svalnatý se přeci nakonec musí vyplatit (v Americe), naprosto geniální prostřední části filmu, kdy hlavní hrdina sundá růžové brýle / nasadí si černé sluneční a spatří tak pravou tvář našeho světa (dokonce si myslím, že Česká republika se do fáze, kterou zobrazuje film, dostala až po roce 2000) a akční třetí třetiny se spostou naprosto neuvěřitelných hlášek a překvapení ve smyslu WTF (vyhození oknem, rvačka...). Největší zradou filmu je, že vypadá jako režisérova prvotina, ale byl natočen až hodně let po jeho Mlze a Věci. Vypadá lacině, amatérsky, ale v tom je na druhou jeho kouzlo. (29.09.2008)

Taková odlehčená paranoia. Odehrává se to v orwellovském světě, kde všechny důležité posty mají v rukou hnusní ufoni (ale vypadají jako lidi a jdou poznat jen se spešl slunečními brýlemi) ale má to totálně osmdesátkovou atmosféru. Chlapáckej Roddy Piper tam trousí hlášky jako "I came here to kick ass and chew bubble gum. And I'm all out of bubble gum" načež začne krosit ufony brokárnou. A vždycky, když je tam nějakej vážnej nebo tragickej moment, tak přijde vtípek, co to odlehčí. Takhle to zní super, ale ono se tam vlastně skoro nic neděje. Hlavní hrdina se poflakuje po městě a pak se čirou náhodou přidá k odboji. A ještě se popere s Keithem Davidem v gigadlouhý rvačce, která ne a ne skončit. A finální scéna je fakt dokonalá. Opravdu jsem se upřímně zagebil. (06.10.2013)