Tarzan

Před pár dni jsem ten film viděl znovu po pár letech v televizi. Vím, že svým příkrým hodnocením mohu sklamat hodně fandů, kterým se ten film líbil, ale zdá se že nečetli knihu. Filmový scénář je hodně mimo románovou předlohu a jako většinou ke škodě filmové podoby. Kdyby se scénarista a režisér jen trochu víc drželi románové předlohy, tak by byl snímek daleko zajímavější. Navíc sposta diváků nepochopila, že se jedná v podstatě o sci-fi román kde nevystupují šimpanzi, ale jakýsi druh lidoopů, předchůdců pravěkeho člověka, kterí již měli svůj jazyk. Alespoň podle knihy. E.R.Burroughs napsal celou sérii knih o Tarzanovi, asi 20. Jak jsem již v úvodu řekl, ten film je hodně spackaný a již vůbec nechápu, kdo si do filmu vymyslel Tarzanova dědečka, který snad v pominutí smyslů se spustí dolu schody na stříbrném (snad) tácu a zabije se. Tato scéna snímek nikam neposunula, spíš naopak. Hodnocení 2* je snad jen kvůli slušnému výkonu E. Lamberta a mladičké Andie Mac Dowellové. (11.12.2019)

Jedna z klasík môjho detstva. Výborný dobrodružný film ako aj skvelá dráma. Najradšej som mal však scény v džungli s opicami, ktoré na mňa vtedy pôsobili maximálne realistycky a nikdy ma vlastne nenapadlo rozmýšlať, či sú to skutočné opice alebo prezlečený ľudia. Aj teraz po troche googlovania sa mi nechce veriť, že sú to všetko len masky a kostými. Skvelá práca, ktorá by si určite zaslúžila oskara. (13.08.2011)

Prvá dosť dlhá úvodná časť z pralesa je špičková aj napriek zvláštnym maskám opíc, ktoré často vyzerali ako kríženci viacerých druhov ľudoopov z planéty opíc. Príbeh je naivný, asi podriadený predlohe, ale časť pobytu v civilizácii sa motá dookola okolo toho istého príliš dlhú dobu. Snaha o súlad človeka s prírodou je celkovým hlavným mottom chápaným až príliš dramaticky, čo filmu trochu škodí. (31.08.2013)

V kině před mnoha, mnoha lety coby nadšenému děcku mi to přišlo hodně zajímavé. Dneska už takové trochu slabé. Problém však není v tom, že by zestárl film, vidím ho v tom, že jsem zestárl já. Už to prostě (tak) nežeru, některé "omyly" či řešení problémů mi přijdou z dnešního pohledu až směšné (mezidruhové mísení opic). Masky jsou fajn, Lambert je fajn, MacDowell asi nejkrásnější, co jsem ji zatím viděl, ale prostě už to není ono. Navíc je to jeden z dalších filmů, které jen podkuřují mé misantropii. (15.12.2017)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)