Tarzan

Udělat z naprosto nereálného a v podstatě neskutečně pitomého námětu, jako je Tarzan(chlapec vychován gorilami..)......tak nádherný film s tak reálným pozitivním dopadem na lidskou duši...nenapadá mě nic srovnatelného. Nedá se zapomenout na dědečkovo "Nikdy neprodávej rodnou půdu." Rovněž na Tarzanův pláč pro otce za otěžemi spřežení. Jeho hrůzu z exponátů v muzeu. Zvířecí a přesto nežné dvoření se Jane. Ani na Holmova distinguovaného Belgičana či poslední svezení se starého pána na podnosu. Nádhera, která činí z ostatních zpracování frašku. 90% (05.09.2010)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Asi takhle, jako malej jsem přečetl snad všechny knížky o Tarzanovi a hrozně se mi to líbilo, proto jsem byl na film děsně natěšenej, vzhledem k obsahu filmu to pak bylo v kině tak trochu zklamání. Tento film je více realistký a řeší spíše začlenění Tarzana do civilizované společnosti, případně romantický vztah s Jane. Lambert to zahrál výborně, ale s knižním hrdinou by si ho spletl málo kdo, velké ocelové svaly si představuju jinak. Přesto se mi tenkrát i později film líbil, ačkoliv pravého Tarzana si přestavuji jinak a tajně doufám, že se na plátně ještě s touhle postavou setkám. (13.12.2011)

Tenhle Tarzan je jen velmi volně na motivy Burroughsova románu. Co jsem v dětství četla jedním dechem mne tady mírně řečeno nudilo, hlavně ta společensko-smetánková část. Pro méně chápavé dostala malá Jane hned na začátku prsten se skarabeem, aby jej potom mohl dospělý Tarzan obdivovat. Na mladinké a malinko baculaté Andie MacDowell. Z anglického venkova skok na ztroskotanou loď pěkně hopem, aby se film neprodražil. Tarzanův otec Jack - jako na Titaniku – skoro by se dalo říci, že plavit se s Jackem znamená jisté ztroskotání. Opice s mrtvým mládětem, v domku plačící dítě – jasné, co bude dál. Tarzanovo dospívání letem světem doslova i do písmene, hlavně na liánách. Smrt matky opice, nález starého domku – a pak už se mílovými kroky blíží civilizace. Tedy loď, mimo jiné s absolutně dokonalým Ianem Holmem na palubě. Civilizace, která jen tak mimochodem zmasakruje stádo opic „Je to jen sport.“ Holm si přesvědčivě vytahuje šíp a stejně přesvědčivý je záběr na pojídání červů, bílkovina jako bílkovina. Hodně dlouho trvá, než si Tarzan poprvé zařve, až po zápase s gorilím samcem, ale bušení do prsou se nedočkáme. Holm učí Tarzana zpívat a posléze i mluvit, začínají ovšem nepochopitelně dost těžkými slovy, břitva a zrcadlo nejsou snadná v češtině ani v angličtině. Stejně jako je snazší pochopit minulost, ale když vás vychovávají jako opici, budoucnost asi není obvyklým termínem. Společenská konverzačka, která následuje, není až tak zajímavá. Snad jen starý pán, když jede na tácu po schodech. Nakonec není Tarzan nikde doma, už ne v džungli, ještě ne na zámku. Vše se zlomí při otevírání nového muzea, kde Tarzan objeví, posléze pustí a nakonec je svědkem zastřelení „opičího“ otce. Nad mrtvou gorilou smutní víc než nad mrtvým dědečkem a jeho návrat do džungle je neodvratný. Bohudíky, že si to Jane rozmyslela. (16.06.2008)

Jedna z klasík môjho detstva. Výborný dobrodružný film ako aj skvelá dráma. Najradšej som mal však scény v džungli s opicami, ktoré na mňa vtedy pôsobili maximálne realistycky a nikdy ma vlastne nenapadlo rozmýšlať, či sú to skutočné opice alebo prezlečený ľudia. Aj teraz po troche googlovania sa mi nechce veriť, že sú to všetko len masky a kostými. Skvelá práca, ktorá by si určite zaslúžila oskara. (13.08.2011)