Věc

Na osmdesáté roky slušný horor, který kurevsky rychle utěče (což u mne znamená, že mě bavil), se skvělým a charismatickým Kurtem Russellem. Vynikající atmosféra ve které nevíte komu máte věřit a s kterou postavou sympatizovat. Ale co to kurva dělá v TOP 200? To jste si tu všichni dohromady před tím filmem honili ocasy nebo co ? (29.01.2010)

Stejně jako Marigold nemám horrory zrovna moc v lásce, ale tento je opravdu fantastický. Efekty jsou naprosto skvělé a spolu se začínající hereckou hvězdou Kurtem Russelem je tento film velmi zajímavou, večer popřípadně noc zpestřující zábavou. Já doufám jen v jednu věc, že nevznikne remake jak je poslední dobou u Carpentara zvykem jak u i když slušného remaku Přepadení 13. okrsku nebo naprosto zkopané Mlze. Děj podle mě na horror obvyklý přesto do Antarktidy příjemně zapadající. Až mi chvilkama bylo nevolno například u mutace toho chudáka pejska. Mimo to je vidět, že se Carpenter inspiroval Vetřelcem. Mimojíné začínající scéna, kde Norové ve své helikoptéře honí huskyho po zmrzlé ploše Antarkidy se stala největší otevírající sekvencí ve filmové historii. (30.08.2006)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Po celou dobu téhle výtečné hororové sci-fi mi běhal mráz po zádech. Carpenterův styl tady dostává skutečně hojného využití a béčkové masky rázem získávají své opodstatnění. Námět je vynikající a už sám o sobě skrývá potenciál, možná je trochu béčkový, ale kvalitní. Atmosféra očekávání, nedůvěry a tajemna roste s každou přibývající minutou. Kurt Russell snad i ve VĚCI předvedl svůj nejlepší výkon a když nad tím tak přemýšlím Capenter vlastně taky. Pečlivě budovaná atmosféra ještě v kombinaci s Morriconneho hudbou dotváří úžasný zážitek po kterém se rozhodně neusíná snadno ;). (31.12.2006)

Tak tohle je podle me nejlepsi horror co byl kdy natocen. Atmosfera ktera je primo viditelna,prostredi ze ktereho neni uniku a skupina lidi kde kazdy muze byt "vec"... hlavne me dostala scena kdy sedi vsichni v mistnosti a zkousi krev kdo je nakazeny a kdo ne... tech 5 min co scena trva nez prijde vec na radu sem snad zapomel dychat...genialni zalezitost! (15.10.2006)