Prostřihy

Kdybych měla jmenovat jeden film, o kterém se dá říct, že je vyloženě o životě, pak je to pro mě jednoznačně tento. Nemám ráda takhle dlouhé filmy ale u Prostřihů je úžasné, že jsem se i přes tak dlouhou stopáž nenudila ani minutu, film se hned od začátku pěkně rozjel a v takovém parádním tempu pokračoval až do konce, navíc všechno tu bylo tak nepředvídatelné. Je to nejen film o životě ale také dost depresivní film plný lidské bolesti, nepochopení a trápení všeho druhu. Film o různorodých lidech, jejichž životní příběhy jsou vzájemně propojené a je to udělané tak dokonale a nenápadně, že vám to nepřijde nijak přehnané. A zároveň je to udělané tak přehledně, že se v mozaice příbězích vůbec nijak neztrácíte. Rozhodně stojí za vidění ale pro každého to asi není. (18.09.2012)

Někteří z vás to připodobňují k Magnolii, ale ta je podle mě jinde: Zaobírá se zásadními okamžiky podivínů (Prostřihy namísto toho každodenními osudy obyčejných lidí). Já bych Prostřihy porovnal spíš s Altmanovým pozdějším filmem Vítejte v Holly Springs: Když se v Holly Springs něco přihodí, tak to celým maloměstem okamžitě a pořádně zacloumá. Když se něco stane v L.A., tak o tom často nevědí ani nejbližší sousedi. Oba světy mají co říct, ale osobně mě víc oslovilo provázanější a sevřenější Holly Springs. (Každopádně doporučuju všechny tři jmenované filmy.) (05.01.2013)

Los Angeles plné lidiček, kteří mají k dokonalosti daleko. A když už si o jedné z postav myslím, že narozdíl od ostatních je jen neškodnej trouba, tak mi Altman v závěru nechá klesnout čelist. Prvotřídní herecká sestava je takovým malým „kdo byl kdo“ v americkém nezávislém filmu první poloviny 90. let. Skupinové portréty byly Altmanovou nejsilnější disciplínou a tenhle rozhodně patří k nejlepším ukázkám jeho umění. (03.06.2012)

Short Cuts představují polovičaté a zdlooooooouuuuuuhavé hořekování nad tím, jak chaotické, nepředvídatelné a zásadní jsou střety zdánlivě cizích lidí ("short cuts" tedy nejen kvůli zacházení se střihem, ale také jako "zkratky" ve smyslu nenadálého přechodu z jedné životní situace do radikálně odlišné). Neříkám, že tu nejsou zajímavé momenty či postavy (asi nejintenzivnější je příběh rodiny Andie MacDowell), ale ve scénáři je zbytečný zmatek a i přes tyranskou stopáž se Altman žádné ze skupin protagonistů nevěnuje dostatečně, jelikož jich je asi milion. Výsledkem je, že po chvilce je divákovi úplně jedno, co se komu děje (ono se ostatně drtivou většinu času neděje vůbec nic). Altman zkrátka není můj šálek kávy a kromě neuvěřitelné schopnosti sehnat do svých filmů obrovské množství zajímavých jmen na jeho režii nevidím nic převratného.. (04.02.2015)

Tím nejlepším na Altmanových Short Cuts je to že jimi nejspíš přispěl k natočení Andersonovy Magnolie. Neb jinak jde o mozaiku příběhů nepříliš zajímavou, plnou veskrze nesympatických charakterů a jejich mizerných vztahů, a hlavně bez jakékoli pointy či významu... krom toho že ke konci docela dobře vygraduje ta jedna jediná dramaticky i emočně silně zpracovaná povídka (kolem jako vždy dokonalé Andie MacDowell). Takže ve výsledku jde vlastně jen o tříhodinovou a umělecky lépe zvládnutou telenovelu... což obzvlášť bolí ve srovnání se zmíněnou Magnolií, která je s podobným konceptem jedním z nejlepších filmů všech dob. 6/10 (10.06.2021)