Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvojice návrhářů Werner a Dani se vzali po krátké známosti před šestnácti lety. Dnes spolu mají dvě děti, jedenáctiletého Michaela a šestiletou Susan, oba mají dobrou práci, jsou pohlední, úspěšní a právě se přestěhovali do většího domu. Pro všechny okolo jsou příkladem ideální a šťastné rodiny. Nikdo netuší, že nad ideálem se pomalu začínají stahovat mraky. Zatímco Dani je ve své profesi stále úspěšnější a získává stále významnější zákazníky pro firmu Hobermann Designs, u níž je zaměstnána, Wernerova kariéra u konkurenční firmy stagnuje bez úspěchu na rutinních, nepříliš důležitých úkolech. Muž začíná stále více žárlit na úspěchy své ženy a nepřidá mu ani fakt, že se sympatická žena stává středem pozornosti, kamkoli se spolu vypraví. Svou rostoucí nelibost však začíná vybíjet fyzickými útoky. Dani zpočátku sice stačí ráno v koupelně přetřít modřinu pudrem a na starostlivé otázky odpovídat, že narazila na skříň, ale nakonec, po jednom z večírků, kde byla opět středem pozornosti, ji Werner zbije takovým způsobem, že musí vyhledat lékařskou pomoc. Brzy nato ji navštíví sociální pracovnice Anna Spivak, která má na starosti ochranu žen před domácím násilím, ale Dani její pomoc odmítne. Sám Werner je svým činem zděšení. Zdá se, že lituje svého činu, a že si uvědomuje dědictví po cholerickém otci. Snaží se ovládat a zahrne svou ženu láskou, ale přece stále častěji ztrácí sebekontrolu, a když ji jednoho dne udeří přímo před očima jejich šestileté dcery, začne si Dani uvědomovat vážnost situace. A pak, když Dani nabídne její šéf, aby se stala partnerkou ve firmě, Wernerův vztek vede k dalšímu brutálnímu útoku. Tentokrát je však situace o to horší, že těhotná Dani poté, co ji muž zbije, potratí. V tu chvíli si uvědomí, že potřebuje pomoc, a odhodlá se k prvnímu kroku na dlouhé, tvrdé cestě. Vezme děti a přestěhuje se s nimi k jejich nejlepší kamarádce... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (1)

ScreamJay 

všechny recenze uživatele

Němci mají jeden velký problém, jen málokdy umí vytvořit atmosféru. Je to stejné jako mít příběh bez vypravěče, pouhá slova bez emocí, jen fantazie tvůrců a divák u obrazovky pomalu chrní. Téma domácího násilí je dosti ožehavé samo o sobě, proto je škoda, že s chladností sobě vlastní příběh zamrzá na prahu těžkopádné nepřístupnosti. Po zajímavě řešených titulcích (člověk má někdy pocit že ti soudruzi z Německa věnují tomuhle oboru víc času, než celému zbývajícímu filmu) se bez jakýchkoliv průtahů či identifikace osob a jejich osudů vrháme vstříc pomalu se odvíjejícímu příběhu. Děj dostává na intenzitě až ve chvíli, kdy se prokouše řadou típnutých pokusu o emotivní chvilky. Do ohně bolesti a bezmoci se vrhá hlavní postava víc a víc, ale přesto je divákův prožitek utlumený tím laciným pohledem na věc. Příběh, který by snesl větší otevřenost a hlavně závěr, který by i přes svou neodvratnost mohl být více propracovaný. Ale tak co, tady jde o televizní film, další na běžícím pásu. Takových už k nám přišly desítky a stovky. Hodně zachrání celkem niterná hudba, herecké výkony jsou standardní a prakticky odrážejí jen to, co stojí ve scénáři ba ani o chloupek víc. August Zirner jako muž tvrdých ran a ještě víc natvrdlého mozku vypadá přesvědčivě, podobně jako Nina Kronjäger. Jenže celkově je to jen zdání, zdání, které dělá film opticky lepším než ve skutečnosti je. Já to vidím na slabé 3 hvězdičky, neb vrátka důvtipně otevřená tvůrčí rozmanitosti někdo přibouchnul tak silně, že si možná ještě dnes režisér Johannes Fabrick leduje přeražený nos. ()

Reklama

Reklama