Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Alejandro AmenábarHrají:
Javier Bardem, Belén Rueda, Lola Dueñas, Mabel Rivera, Celso Bugallo, Clara Segura, Alberto Jiménez, Tamar Novas, Francesc Garrido, Josep Maria Pou (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ramón je již 30 let upoután na lůžko a jeho rodina se o něj stará. Jediný pohled na svět mu umožňuje pouze okno v jeho ložnici. Dívá se na moře, na které se často plavil a na kterém utrpěl úraz, který zkrátil jeho mládí. Od té doby má jediné přání - důstojně ukončit svůj život. Jeho svět je však převrácen naruby příchodem dvou žen: Julie, právničky, která mu pomáhá v jeho úsilí legálně ukončit svůj život; a Rose, žena z vesnice, která se ho snaží přesvědčit, že život za to stojí žít až do konce. Obě ženy jsou zaujaty Ramónovou poutavou osobností a jsou nuceny se samy sebe ptát po důvodech, které ovládaly jejich životy až potud. Ramón ví, že pouze jedna z nich, která ho skutečně miluje, mu pomůže podstoupit tu poslední cestu. Pravdivý životní příběh Španěla Ramona Sampedra, který 30 let vedl kampaň za právo na euthanasii a za právo na svou vlastní smrt.
Film byl na MFF v Benátkách oceněn stříbrným lvem a také Volpi cupem za herecký výkon hlavního představitele, získal i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (304)
Ak by som mal brat ohlad na vsetky aspekty filmu, a objektivne ich ohodnotit ako celok, pathviezdickove hodnotenie by som nedosiahol. Predsa len, film sa stale drzi v standartnych rozmedziach dramy a vela noveho nepriniesol. Co ma predsa len donutilo tu piatu hviezdicku dat je Ramon. Postava, vdaka ktorej som casto len bez dychu pozoroval obrazovku a hltal kazde jeho slovo, jeho emocie, sny, jeho tvar plnu zivota, jeho strach nahanajucu tuzbu po smrti. To je dovod, ktory z tohto filmu robi vynimocny zazitok. Preto, berte plne hodnotenie s rezervou a ak ste film este nevideli, pripravte sa na prijemnu dramu s niekolko dychberucimi okamihmi a Ramonom, ktory vas ocari. ()
Přiznám se, že tomuhle titulu jsem se hodně bránil. Čekal jsem klasické morální dilema ceděné skrz emoce. No, dočkal jsem se, ale naštěstí ne v takové míře jak jsem předpokládal. Film se vyhýbá přílišné lacinosti (alespoň v takové podobě jako třeba u "Philadelphie"), na druhou stranu ani on se jisté schematičnosti neubrání. Naštěstí se však nesoustředí jen na ústřední téma eutanázie, zaměřuje se i na mikrosvěty "těch okolo", nezapomíná bavit, nabízí dostatek kvalitních hereckých výkonů a je v něm řada krásných filmařských nápadů. ()
Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? ()
Původně jsem měl v hlavě naťuknutou myšlenku, že vyrukuju s 80% hodnocením, ale něco nedefinovatelného mi říká, ať jdu až na samý vrchol. Zejména potřeba vylévat na diváka emoce je tvůrcům zcela cizí, přijdou totiž zcela samovolnou, přirozenou cestou. Nedůstojný život, který trvá takřka po tři dekády, se rozhodne vlastní cestou ukončit hlavní hrdina Ramón. Upřímný (díky naprosto přesnému Javieru Bardemovi bojovný, uměřený i ironický) muž, který ze svého lůžka může tak akorát snít o moři, které mu vzalo všechno a který se na sklonku svého života ocitá mezi dvěma osudovými ženami, kdy jedna se stane zásadním „pomocníkem“ při jeho odchodu, přesto však v jeho srdci nikdy nebude hrát první housle. Hlas moře je intimní výpovědí, která nikdy nesklouzne do lacině sentimentálních vod, kde bychom ji neradi viděli. V mých očích pak představuje jeden z nejpůsobivějších evropských filmů posledních let!! ()
Film s hojným počtem silných scén - Ramón Sampedro vstává z postele, rozbíhá se, skáče z okna, letí - "Řekli mi, že jsi tady. Tak jsem přiletěl." - nebo chvíle, kdy se Ramónovo vyprávění prolíná s fotografiemi, jež si prohlíží Julie - nebo scéna, kdy rodina přihlíží Ramónovu odjezdu, s bolestným vědomím pravděpodobného cíle jeho cesty - nebo závěrečné setkání Julie s Gené - nebo... no, samozřejmě je toho více. A ačkoliv je tu a tam ve vyprávění cítit klišé, laciný sentiment se filmu úspěšně vyhýbá. Podle divákova názoru na euthanasii se může vyvíjet i jeho vztah k titulní postavě - film se totiž jasně nestaví ani na jednu stranu, nechává volné podněty k uvažování a minimálně v samém závěru nutí přemýšlet, jak bychom se rozhodovali na Ramónově místě. Silné téma, silný film. Výkony Javiera Bardema a Belén Ruedy jsou ohromující. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (14)
- Hlas moře je druhým španělským filmem o životě Ramóna Sampedro. Prvním byl televizní film Condenado a vivir . (formelin)
- Ramón Sampedro zomrel v pondelok, 12. januára 1998, v meste Boiro v Španielsku na otravu kyanidom draselným. (genetique)
- Javier Bardem musel svou energii soustředit na výrazně namaskovaný obličej a vyjádřit vše potřebné jemnou mimikou. Ke všemu se současně musel vyrovnávat i s obtížným galicijským dialektem. (Michelle75)
Reklama