Hitler: Vzestup zla

Nechtěla jsem se na to dívat, protože Robert Carlyle nevypadá jako Hitler ani náhodou. Jenomže: strhlo mě to. On není zlem na povrchu, zato je zlem uvnitř. Ještě velmi nesebevědomým, ostýchavým, zlem, které si teprve hledá cestu k moci a není přesvědčeno, že ji najde. A našlo ji. Carlyle zahrál tenhle přelom tak přesvědčivě, že jsem úplně zapomněla, jak odlišně od Hitlera vypadá. On se jím prostě stal. ___ Ať už je takhle historka jakkoliv vyfabulovaná, je velice, smutně a taky varovně uvěřitelná. (13.09.2013)

Překvapivě dobrý, na to, že jde o televizní film. Rozhodně jde o (v rámci možností) dobře zvládnutou studii Hitlerových motivů a psychologie. Samozřejmě, že je zjednodušující (ono tam toho v tomhle ohledu mimochodem nesedělo víc), ale mělo-li se to nacpat do 179 minut a neztratit přitom srozumitelnost, jsou takové kompromisy pochopitelné. Výtka, že se Carlyle na roli Hitlera nehodí typově je ovšem oprávněná. 80% (21.09.2006)

Tvářil se citlivě, jako žena toužící po souloži. Tak husté komentáře bych v dokumentu nečekal. Prvních 25% dokumentu je nabito zajímavými postřehy. Pak přijde na řadu nudná a monotonní část o Hitlerově vzestupu a proslovech. Ikdyž zrovna tady chápu nadšení "fanoušků" kvuli velkému množství obrazových materiálů. No a poslední část se bohužel mění jen v obyčejný rychlokurz o průběhu druhé světové války, nepřinášející nic co bych už mnohokrát neviděl jinde. Celkově nepovažuju dokument za nijak ohromující a od režiséra poměrně kvalitních hraných filmů jsem čekal mnohem víc. Škoda, že se Vzestup zla nedrží celý na výši úvodní části. (21.12.2008)

„Jediná věc nezbytná k triumfu zla je nečinnost dobra“ tak tímhle citátem začíná strhující drama, rekonstrující předkancléřský život „člověka“ Adolfa Hitlera, který se nezaměnitelně zapsal do lidských dějin. Nechci se na tomto místě zaobírat vynikajícími hereckými výkony, polemizovat nad určitými nepřesnosti či leckde nedostatečně neobjasněnými historickými souvislostmi (podstata byla sdělena), ale nejdůležitější přínos a jádro sdělení tohoto filmu zní: „Hitler by bez (zprvu skryté) podpory hospodářských špiček a lhostejnosti neskončil v učebnicích dějepisu, ale někde úplně jinde. Stručně a jasně: hospodářská moc souvisí s politickou mocí a naopak a nedej bože, aby za politickou mocí stál fanatik a labilní jedinec, který se dříve či později vymkne kontrole, tak jako to dokázal „člověk“ Adolf“. A může za vše Hitler? Jak hrozně jednoduché a elegantní je se za něco či za někoho schovat popřípadě využít pštrosí efekt, tj.strčit hlavu do písku..“ Poučí se už konečně lidstvo? Lépe řečeno: „poučí se člověk“ ? (19.04.2005)

Chá, cha. Tak takhle si někdo představuje Hitlera? No dobrá, je to cesta z jednoho extrému do druhého. Jestli byl především v sovětských velkofilmech Adolf zobrazován jako zrůda, velkopadouch a šílenec nejvyššího formátu, takřka všichni souhlasili a vlastně nebylo proč ne. Ale udělat z člověka, který z bahnitého Německa v krizi a mezistranických půtkách vytvořil říši, jež několik let strašila celý svět, přihlouplého blbečka, kterému zbývá možná tak troška hereckého a řečnického nadání. Uf, to snad ne! Hitler zaslechne, že za všechno mohou židi, šup tam a už o tom přesvědčuje všechny okolo. Přečte si nadpis komunistických novin a heslo použije při nejbližší příležitosti. Jéjej! Proč? Co nám to tady vyrostlo za průměrného psychopatíčka, který žvástá o Valhale a Lohengrinovi? Opravdu si myslíte, že za někým takovým by celý národ šel?! Jako televizní film víc než slušné, jenom mi vadí to, že vedle cesty Hitlera k moci defiluje jakýsi bezvýznamný novinář a jeho idealismus, který je nesmyslně a hloupě konfrontován se samotnými Vůdcovými projevy. Robert Carlyle svoji roli odvedl na výbornou, i když podoba nic moc, herecky ale naplno zazářil nejješitnější z ješitných, Hindenburg v podání Petera O'Toola. (12.05.2005)