Crash

Slušné drama, avšak krapet přeceňované, řekl bych. Některé dílčí scény (třeba vyprošťování z hořícího auta, holčička s neprůstřelným pláštěm, ponižující policejní odbavení) jsou hodně silné a našel bych jich ještě víc, jenže k tomu, abych filmu přiklepl plný počet, mi brání hlavně fakt, že mi Crash nepřišel zrovna důvěryhodný. Bez jisté dávky vykonstruovanosti by se to asi neobešlo (ikdyž možná taky ano), ale přecejenom, tady těch náhod bylo na můj vkus příliš. A taky by příběhu neuškodil menší počet postav (přiznávám, že jsem měl trochu problém najít si člověka, kterému bych opravdu mohl fandit, protože de facto o žádném mi toho nebylo moc řečeno, ukázáno). Proto jen ty 4*, jinak převládá spokojenost. (19.11.2010)

Rasismus a xenofobie ve všech svých podobách v převánočním kosmopolitním Los Angeles. Stylem vyprávění děje podobné Magnolii, hlavně co se týká protínání jednotlivých osudů. Především ke konci se vyskytne pár opravdu silných momentů zdatně podpořených vynikající hudbou... Přesto všechno jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že je to celé až moc prvoplánovité a cílené na efekt, což je škoda. (05.11.2005)

Možno najúprimnejšia (a najsebakritickejšia) filmová výpoveď o problémoch vlastnej krajiny. Zrejme preto, že Paul Haggis je citlivý Kanaďan a tak dokáže reflektovať prostredie, v ktorom žije čoby expat, lepšie než ten, kto sa v ňom narodil. Film, dramaticky spájajúci životné cesty niekoľkých protagonistov, má globálnejšiu optiku než napríklad 21 gramov, sleduje z väčšej diaľky viacej osudov a nespája ich tak silným motívom, no i tak ide o emocionálne silnú jazdu s množstvom silných momentov, ktoré utkvejú v pamäti. Nikoho nesúdi, postavy nerozdeľuje na dobré a zlé, ale ich zobrazuje čoby cilitlivé bytosti, ovládané zlými silami. "Myslíš si, že vieš, kto si?" (29.09.2005)

Od snímku Crash jsem toho čekal hodně, ale že nakonec dostanu ještě více, to bych nikdy netušil. Příběh samotný je velice křehký, vlastně se jedná o mozaiku osudů několika postav, které to nemají v životě nijak lehké, jakou jsme mohli pozorovat například ve filmu Magnolia. Další vadou na kráse by se mohlo zdát až přílišné množství náhod, ale dle mého názoru se jedná o scénáristův úmysl, ve kterém se nám snaží ukázat, že zázraky - neviditelný plášť - (ne tedy náhody) se opravdu dějí. Co je však nejsilnější stránkou snímku? Proč je tak silně emotivní? Odpověď bych se nesnažil vypátrat mezi řádky, právě naopak, podíval bych se na něj z výšky a vybral ty nejvyšší vrcholky. Je to jeho lidskost a uvěřitelnost. Tvůrci nám ukazují nelehké příběhy lidí, se kterými se můžeme dokonce i sjednotit, příběhy o jejichž nepravděpodobnosti můžeme polemizovat. Nikdo to nemá v životě lehké, ale zároveň se nejspíš nikomu nezjeví anděl, který mu nabídne pomocnou ruku, avšak zázrak, v tomto filmu zobrazený velice věrohodně, se klidně stát může. Skvělé napsané charaktery postav však nemohou fungovat sami o sobě. Režisér ale vybral báječné herce (zde je nutné podotknout, že v tomto snímku nikdo nehraje špatně, herecké výkony jsou buďto výborné nebo velice nadprůměrné), kteří dali psaným hrdinům tu nejlepší tvář, jakou si jen mohli přát. Nakonec mohu jen zvolat: "Bravo Paule..." (26.12.2005)

I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something. V náhodnom preplietaní ľudských osudov je možno kráľom Alejandro González Ińárritu ale týmmo filmom mu Haggis riadne vytrel zrak. Že je mierne vykonštruovaný? Možno. Ale pravdepodobne najúprimnejší Oscarový film ktorý žiaľ zásluhou nepochopiteľného rozhodnutia distribútorov naše kiná minul oblúkom. K tomu len ťažko niečo dodať. (16.04.2007)