Zloduch Albert

Každému se líbí něco jiného...Filmový kritik nejsem (kde jsou všichni kritici, když film vzniká???). Mně se film líbil. Přiznávám, že hlavně kvůli Chistianu Clavierovi. Mám ráda herce, kteří zahrají typově naprosto odlišné role. Myšlenky filmu také nejsou zanedbatelné. Nečekala jsem nic náročného. Je to taková milá oddechovka. (23.09.2015)

I já mám rád francouzské komedie. Ty s Richardem či Funésem patří do Zlatého fondu filmové tvorby. Zloduch Albert není komedie. Neobsahuje totiž jedinou vtipnou scénu, jediný gag. Cosi podobné hereckému výkonu předvádí pouze Mistr Serrault. Zbytek je pouhé pitvoření - rukama máchající Clavier, či modelka s avatarovským vzhledem Arielle, Zbytek postav se občas objeví, nijak do děje nezasáhne a zase zmizí. Nejvíce hereckého prostoru dostalo tak malé všeničící divoké čuně. Pracky pryč, přátelé dobré zábavy! (23.05.2015)

Francouzské komedie mám rád, Christiana Claviéra taktéž, Michela Serraulta jsem moc neměl rád ve filmech ze 70. a 80. let, ale tady mi byl vcelku sympatický i on. Jenže to je k pozitivům asi tak všechno. Negativ je totiž více než dost. Především však zaráží výběr herců ve vedlejších rolích - Lechatovu manželku sebrali odkud? Ale hlavně je tady samotný příběh, který je neoriginální a obsahuje hromadu klišé a bezúčelných nesmyslů. Na oddechovou podívanou možná dobrá volba, ale nic víc, nic míň. 45% (20.06.2014)

Christian Clavier je skvělý komik, ale přiznám se, že většinou mě spíše než ve vyloženě primitvních rolích jako Jacquouille z Návštěvků více baví v rolích vtipných stylizovaných bohatých zazobancůl. I zde mě v podobné poloze bavil, byť ho tradičně trochu kazil Pavel Trávníček v českém dabingu a v originale bych si jeho výkon asi užil více. Clavier se zde jakožto komik již mladši generace setkal s hercem old schoolové dekády francouzského filmu Michelem Serraultem, který ale jakoby vůbec nezestárl a jeho výkon v sedmdesátiašesti letech byl stále tak energický a zábavný, že mi jeho svérázný dědek Albert připomněl jeho přesně o čtyřicet mladší roli podobně neúnavného dědečka Martineta v Doživotním důchodu, což bylo milá symboilika. Když kvůli schůzce s adkovátem ohledně dědictví musí strávit pár dní svérazný Albert s Patrikovou rozmarnou rodinnou v jejich bohatě zařízeném domě přinese to řadu, byť možná otřepaných a předvídatelných, tak milých a poměrně zábavných situací vznikajících ze střetu odlšných prostředí a kultur, které se mi pěkně sledovaly a musím říct, že mezi komiky Clavier a Serraultem jako komiky dvou generací panovala překvapivě skvělá chemie, která prosluňovala celý film. Jen mě mrzelo, že některé situace nebyly tak vypointované. Taky mi připadalo trochu nadbytečných závěrečných dvacet minut o odhalováních rodinných tajemstvích. Nakonec to ale byla opravdu tak milá oddychovka, ve se mísila laskavost, humor a herecká chemie, že se menší neduhy snadno vytratily a nakonec i odhálení rodinného tajemství, hlavně se závěrečnou sekvencí u společného stolování mě zahřálo na srdci. (26.11.2020)

Patrick Lechat je zazobaný majitel lékárny, který bydlí se svou ženou a dcerou v rezidenční čtvrti. Jeho život je spokojený až do té doby, kdy na něho "vlítne finančák" a obviní ho z daňového úniku. Zastavený majetek, zmražené konto a co teď. Jako na zavolanou zemře Patrickův otec - slavný spisovatel. Jenže je tu takový menší problém - všechny peníze má dostat jakýsi Albert Moulinot ze zapadákova... Dvojici hlavních protagonistů si zahráli Christian Clavier a Michel Serrault. Tvůrci pojali film jako poctu jednoho komika druhému, nicméně nijak tím neochudili děj, jehož ústředním tématem je výsměch francouzské střední třídě, která se vzhlédla v americkém životním stylu. Nečekejte zázrak, ale určitě se zasmějete. (03.07.2006)