Život pod vodou

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Tady váhám, buď jsem tu genialitu ve filmu neobjevil, nebo film režisérovi utekl pod rukama. Jestli bylo záměrem vytvořit něco ve stylu Karla Zemana, tak se to šeredně nepovedlo, jestli něco jiného, tak jsem ten záměr nepochopil. Film chce vybočit z běžných kolejí, ale působí tak, že od režiséra po herce nikdo pořádně netušil, co má dělat a proč. Hodně rozpačitý zážitek. Po zhlédnutí jiných filmů W.A. musím uznat, že patrně mou vinou. (28.09.2005)

Od Wese Andersona jsem předtím nic neviděl, tak nemůžu nikterak srovnávat, ale myslím, že to nevadí. ŽpV není „běžný“ film, pluje si mimo běžné žánry a zavedená schémata, to mě docela těšilo. Největší radost mi dělal tamní humor, na mořský film poměrně suchý, absurdní a bizarní. Druhým potěšením byly herecké výkony všech představitelů, které sympaticky rezonovaly s vyzněním filmu. A třetím potěšením byla hudba: předělávky písní Davida Bowieho do portugalštiny(?) v solo-kytarovém provedení, a samozřejmě Sigur Rós v jedné z vrcholných scén filmu. (14.04.2005)

Ventil pôvodne používaný v autách na plynový pohon, regulátor, dodávajúci vzduch pod rovnakým tlakom ako mala okolitá voda a desiatky modelov na zakázku-potápačský dýchací prístroj akvalung. Štyristo tonová mínolovka kráľovského námorníctva, oceánografické výskumné laboratórium, štúdio a takisto domov na nasledujúcich štyridsaťšesť rokov - palubná loď Calypso. Televízne ceny, Emmy, zbierka Oscarov - podmorský svet Jacqua Cousteaua._______Nádherné vyznanie dobrodružnej chlapčenskej horlivosti, potápačom, oceánografom, pokladom skrytým hlboko pod hladinou slaných vôd. Prezentované nevysvetliteľným spárením žánrových polôh či vidín takmer všeho druhu a neodolateľné skĺbenie tklivej tragickosti s akokeby vyšinutým, a pritom stále šibalským žargónom vtipnosti. Pečlivý casting (striedmy Bill Murray, presný Owen Wilson, teskná Cate Blanchett), ozdobná-archaicky ladená triková zložka (Jaguar shark, morské koníky, kraby, medúzy), pozoruhodné profilové/prierezové natáčanie posádok/korábov a pitoreskné aranžmá mizanscény (vrátane účinkujúcich postáv) prostredníctvom príhodne zvolených farieb (čapice, rovnošaty námorníkov)._______Nejednotný, naťahovaný, nepochopiteľný, takým sa zdá byť chameleónsky "Life Aquatic with Steve Zissou" a nepripúšťať možnosť chápania týchto slabín ako relevantných by bolo hlúpe, lenže aby som zabránil nedorozumeniam prečo zrovna mne je tento ojedinelý autorský akcent spriaznený, tak sa to pokúsim skrátene zhrnúť do dvoch rozvitých viet. Wes Anderson je snílkom, čiernou ovcou, poetom, má chuť ísť naproti novým výzvam a neváha rozvíjať a zdielať svoju hravosť. Ustavične vyžaduje agilnú spoluprácu, nepodlieha producentsky ohlodaným formulkám trendového režírovania, je profík, improvizátor - POKUŠITEĽ. (21.11.2010)

„Je to jistě nějaký ohrožený druh. Bylo by pro jeho zabití nějaké vědecké zdůvodnění?“ – „Pomsta.“ Život pod vodou mi opravdu dost připomínal předchozí Andersonův snímek, se kterým jsem měl tu čest, a to Takovou zvláštní rodinku. Znovu to byl dost divný, v lecčem originální film s kvalitním hereckým obsazením (tentokrát jsem si skvělého Billa užil dosytnosti, zvláštně v županu „přebírajícího kontrolu“ nad lodí) a zvláštním typem humoru, kterého zde bylo o něco méně, ale o to více to režisér doháněl fantazií, hravostí a střídáním žánrů. Bohužel se však postupem času stejně jako u výše jmenovaného dostavovala chvilková nuda a čím dál víc hrálo na vážnější notu (i když se snahou o jakési smířlivé vyznění), a to mi příliš nesedlo. S hodnocením to tak vidím stejně jako u Takové normální rodinky, tedy znovu průměrně, takže snad příště pane Andersone. „To je poprvé, co přede mnou Eleanor brečí. Tedy mimo to, když strčila ruku do lodního rumpálu.“ (01.03.2015)