Rumový deník

Ač film postrádá typicky "thompsonovského" ducha, který naopak nechybí ve Fear and Loathing, není pouhým laciným pokusem o zfilmování dle mého nejlepší spisovatelovy knížky. To hlavní, tedy Karibik, hektolitry rumu a krásná Chenault, přítomno jest. A i Depp, ač v porovnání s jeho jinými rolemi nezvykle uťáplý, podává solidní představu o tom, jak romanticky dobrodružná mohla taková karibská novinařina být. Projekce no.2: Atmosféra přetrvává, nicméně celkový dojem mdlý -> 3*. (14.12.2011)

Nech človek robí čokoľvek, ak sa pritom pravidelne zalieva výdatnými panákmi tvrdého, tak výsledok tej práce je priamo úmerný množstvu vypitého chľastu. A tak aj novinár v Karibiku. Vezme job, spolu s ním nájom v byte. Obýva ho s výnimočným notorikom. Nerobí mu problémy robiť kompromisy so svedomím a pritom chľastať. Až v jednom okamihu precitne, pretože sa mu do života i práce zamotá kráska. Je z toho osudová láska. Posilnený túžbou po veľkom vzťahu, posilnený rumom chystá revolučný krok - odhalenie špinavých developerov. Rozkrajujú si nádherné kúsky poslednej zachovalej nedotknutej prírody na umelohmotne pôsobiace hotelové rezorty s dokonalým vybavením. Ale ako som predoslal - rumové excesy spôsobia, že tento krok prichádza polhodinu po dvanástej. Nuž čo: ostala aspoň láska. Pripravený na výnimočný zážitok, navnadený autorom knižnej predlohy a hereckým obsadením dostal som len jemne nadpriemerný film s jednou výnimočnou scénou (jazda v automobile s ukradnutými prednými sedadlami). (02.01.2017)

Oproti knize je to mnohem míň cynické a zároveň mnohem pichlavější, opojné rumové selánky jsou tu nahrazeny celkem výrazným politickým tématem a jeden se až nestíhá divit, jak nezvykle aktuální může být příběh z šedesátých let. Když mi bylo zhruba dvacet, přečetl jsem Rumový deník za jeden večer s lahví šampusu u postele a byla to neuvěřitelná zábava. S filmovou podobou bych to už asi neudělal, ale zábava je to taky. Johnny Depp pokračuje v oživování (tenotkrát i jako producent) díla Huntera S. Thompsona, takže respekt. A hraje taky hodně dobře. Nejen on. (09.12.2011)

Alkoholový opar je v tomto filmu doslova hmatatelný a ačkoliv jsem byl zcela střízlivý, film se mi skutečně líbil. Vystřízlivět by měla spíše zdejší, chvílemi dosti zdrcující kritika. Já jsem měl pocit, jako bych se díval na pokračování Ohňostroje marnosti, jen chytřejší, vtipnější, hezčí, v jiném prostředí, s jiným příběhem a jinými herci. Speciálně pak ležérní Johnny Depp vyzdvihl tento snímek o úroveň výš, o nahrávačích Rispolim a Ribisim nemluvě. Jen ten Aaron Eckhart se tam tak nějak míhal a ve výsledku jako by tam ani nebyl... Neubráním se srovnání Rumového deníku s další Thompsonovou perlou, jíž není nic jiného než Strach a hnus v Las Vegas. Oproti vegasskému hnusu je portorický deník značně umírněnější a sluší mu to o poznání více. Komická složka plynule odstupuje částem dramatickým, chvílemi až thrillerovým a naopak. Ne, nebudete se válet smíchy a ne, nebudete si kousat nehty napětím, ale právě ona nadžánrovost a lehkost činí tento film o to zajímavějším. I když (jak tak koukám) tato forma nebude nejspíš příliš doceněna. (12.12.2011)

Johnny Depp zavání po tom samém vyčpělém rumu, který z něho už tolikrát táhnul v Pirátech z Karibiku a na zlatou éru, kdy býval prvotřídní ozdobou indie filmů, tu dává vzpomenou jen velmi zřídka. Naštěstí tu je ještě famózní Giovanni Ribisi, pohledná Amber Heard a něco z ducha Huntera S. Thompsona, takže Rumový deník přeci jen stojí za zhlédnutí. Tak či tak Strach a hnus v Las Vegas je úplně jiná liga... (06.03.2012)