Libertin

Na Johnny Deppa je Libertin trošičku svérázná role, řekl bych. Nadávkama nešetří a rozhodně se s nikym nesere. Chvíli se tváří jak Markýz de Sáde a taky na to všechno doplácí. Příběh i když není špatný a díky Johnnymu také na výši, mi byl hnedka jasný jak skončí, protože to, jak si zahrával sám se sebou přesahuje všechny možné hranice. Ale na druhou stranu málokdo na něj zapomene, ale rozhodně se nikomu nezalíbí. To je můj názor, takový jaký si on, jako postava, rozhodně nepřál. Bohužel to tak je, a pochybuju, že někdo s tím nebude souhlasit, maximálně tak sadista:) (10.02.2008)

Pro mě rozhodně nezapomenutelný divácký zážitek. V patnácti jsem se rozhodla, že vezmu svou maminku do kina. Na co půjdeme? Historické drama s Johny Deppem o nějakém anglickém spisovateli? Jasně! Na konci jsem se celá červená na maminku nemohla ani podívat, ale naštěstí se jí to líbilo. Od té doby už ji radši beru jenom na české filmy... (07.12.2010)

Johnny Depp zase dokazuje, že patří k těm úplně nejlepším a nejvšestrannějším hercům současnosti. Stejně tak zaujme jako vždy velmi zajímavá Samantha Morton. Režisér překonal problém nízkého rozpočtu skvěle fungující stylizací do bahnivé šedi a výsledkem je snímek s velmi silnou atmosférou. Nic pro přecitlivělé povahy. (24.04.2006)

Otravně slizký a nicneříkající mix středověkého soft porna a příběhu o rádoby výstředním prudiči, kterého značně těžkopádně ztvárňuje Johny Depp. Samantha Morton je ovšem fantastická herečka (viz Minority Report) a líbí se mi v každém filmu. Něco podobného předvádí i Rosamund Pike, u které jsem předpokládal, že se po debutu v Die Another Day propadne do rize komerčních a herecky nikterak náročných vod, avšak je to naštěstí trochu jinak. Kromě jedné scény (pomočení se) není žádná vyloženě strhující/drásavá. Zato oplzlých a neuvěřitelně nevkusných poznámek je tam až dost. Leckdy je to vyslověně samoúčelné a nijak nekonfrontující se strukturou děje, vyobrazení tehdejší pochmurné doby, či vnitřním (značně rozervaným) rozpoložením hlavního hrdiny. Tomu se bohužel po celou dobu trvání snímku nepovede dostat divákovi pod kůži. Tudíž je výsledek takříkajíc k zblití. (19.02.2007)

Mizanscéna Libertina je utopená ve věčném nedostatku světla, z jehož šedi se vynořují dominantní detaily kamenných, upocených a špinavých lidských tváří. Vnitřní rozpoložení na pohled cynických a o svých skutečných emocích zásadně nehovořících postav prozrazuje promyšlené rámování. To zároveň postupně mění dekadentní a oplzlý svět ve smutné místo plné ztracených existencí, které jsou nuceny přestat se bát upřímných pohledů. Libertin je - coby neoplzlý film o oplzlosti - ve skutečnosti úplně stejný jako jeho hrdina, jehož si možná nezamilujete, ale koukáte do jeho nehybné a čím dál znetvořenější tváře ve velkých detailech tak dlouho, že se nevyhnete pátrání po tom, co se skrývá za ní... (01.05.2006)