Obsahy(1)
Situační portrét jednoho z nejvlivnějších mužů české současnosti, politika a podnikatele Andreje Babiše. Filmový štáb jej několik měsíců sledoval v záři reflektorů i v jejich stínu. Setkává se také s osobnostmi, které o Babišovi vydávají nevšední osobní svědectví. Vzniká tak ojedinělý filmový vhled do světa moci. Dokument představuje Andreje Babiše především jako veřejného činitele, který i v politické praxi používá metody, jimž se naučil při své podnikatelské činnosti. Kamera jej zachycuje v neustálém pohybu, na nejrůznějších akcích, mítincích, při osobním setkávání s občany. Je schopen mluvit s bezdomovci a vzápětí jej vidíme, jak anglicky nebo francouzsky konverzuje se zahraničními diplomaty. Na veřejnosti a před kamerou se projevuje ze své lepší stránky. Nikdo však není dokonalý – Babišovu odvrácenou tvář ve filmu charakterizují jeho bývalí spolustraníci a odpůrci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (193)
Upřímně řečeno k Babišovi jsem měl od začátku jeho politického působení silnou averzi, která přerostla v nenávist a absolutní zaujatost. A Klusák mi můj postoj do jisté míry potvrdil. Dokument neukazuje nic, s čím by jsme se během babišovské éry nesetkali. Jen to všechno vtěsnal do hodiny a čtvrt a podle mého názoru dokázal celkem trefně vystihnout, co je Babiš za člověka. Objektivita je samozřejmě nulová, ale lidi jako Babiš si jí stejně nezasloužej. 80% ()
Pamatujete si na poslední scénu z Nekonečného příběhu 2? Bastian má jedno přání a směrem k mocné Xaidě si místo návratu domů přeje, "aby měla srdce." Někdy v totální asocialitě, absenci nesobeckých hodnot a sebevědomí a zároveň ubrečenosti se skrývá klíč k Andreji Babišovi. Ono se to dalo tak trochu čekat, ale zklamaly mě ostatní postavy. Příkladem za vše budiž ta reportérka z Novy (Michaela něco), která svým naprosto trapným podbízením se dokázala odhalit vlastní malost v několika málo sekundách. Škoda, že se více neřešila Babišova motivace ke koupi médií a personální obsazenost českého mediálního mainstreamu, vytváření obrazu politiků a vztahy mezi politiky a novináři. Protože slova objektivita a nestrannost by nevyzněla zrovna optimálně. A to na obě strany. ()
V některých částech pan Klusák téměř bez komentáře dokumentuje, v jiných však divákovi podsouvá svůj názor na Andreje Babiše a dává velký prostor monologům Bohumíra Rady bez toho, aniž by Babiš mohl na vyslovená obvinění reagovat. Všemu pak autoři "dokumentu" nasadili korunu, když do závěrečných titulků nechali zaznít větu: "Tak a teď si vás koupím všecky." z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. ()
„Podojíte Amálku, dostanete zmrzlinu!“ Muž bez vlastností, morálních zásad a politické vize, zato s takřka neomezenou mocí (oslovení „šéfe“, asociující normalizační komedie, například používá zásadně ironicky, jako sebepotvrzení, že skutečným šéfem je pouze on sám). Klusák nepředkládá nezaujatý portrét Babiše, ale varování před hrozbou, kterou všepožírající „žraloci“ Babišova typu představují pro demokracii (vyprávěcí oblouk výstižně poskytlo Babišovo „pozření“ Rady). V souladu se svým názvem film rozkrývá zejména síť vztahů, které „českému Donaldu Trumpovi“ pomáhají udržet se na vrcholu. Valnou část materiálu tak tvoří Babišova setkání s lidmi z oblasti politiky, byznysu nebo médií („nezávislí“ novináři z ČT a Novy, Macháček z Lidovek). Podlézavost lidí, které si Babiš drží ve svém okolí, vyvažují mluvící hlavy jeho oponentů, sloužící také jako pojistka proti monotónnosti. Mnoho jiných možností, jak dokument učinit konfrontačním, Klusák vzhledem k Babišově neochotě vést dialog (natož připustit něčí opačný názor na věc) zřejmě neměl. Zároveň je třeba dát Babišovi za pravdu, že nebylo úplně košer požádat ho o přímé vyjádření až poté, co byl film dokončen. Závěrečná názorová výměna s režisérem na druhou stranu nijak nenarušuje obraz Babiše jako amorálního populisty, který namísto argumentů ve svůj prospěch napadá ty, kdo stojí proti němu, a které si nemůže koupit za peníze, knihy a koblihy. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby Klusák šel proti protagonistovi stejně otevřeně od začátku natáčení, Babiš by si dříve uvědomil to, co jej nejvíce znepokojuje – svou absenci kontroly nad vlastním mediálním obrazem. Právě nejistota ohledně toho, jak navenek působí, co a jak říká (a možná i obava z kritiky a jejích důsledků), je zřejmě jedním z důvodů jeho neochoty být viděn a slyšen někým jiným než lidmi, jejichž přízeň si koupil. I díky pohotové kameře, vytvářející včasným užitím zoomu nebo zaměřením pozornosti mimo jádro dění (zívající muž na poradě) vtipný doprovodný obrazový komentář, má film ostřejší satirické hrany než se navenek zdá. Kamera zároveň svým „stíháním“ netrpělivého, pořád někam spěchajícího Babiše dává za pravdu Krnáčové, která obdivuje politikovu pracovitost, děsivou ovšem tím, k jakému cíli je napřena. Nejlépe jej pojmenuje jeden přeřeknuvší se občan, když promluví o tom, jak by měl Babiš řídit „svůj stát“. Důvodů, proč by jiní lidé měli vynaložit nemenší úsilí k tomu, aby Babiš žádný stát nikdy neřídil, nabízí Matrix AB nepřeberné množství. ()
Nejde o to, že bych nesouhlasila s tím, co z dokumentu o Babišovi vyplývá, jde o to, že z takového kontroverzního tématu šlo vytěžit mnohem víc. I v českých vodách existují daleko zábavnější a lépe natočené dokumenty a těm se Matrix AB nemůže rovnat. Minimálně v rámci nezaujatosti neměl být konec snímku tak rychle ustřižen a Andreji Babišovi měla být dána možnost se bránit, byť by jeho obranou byly pravděpodobně lži. Takhle dokument působí až příliš jednostranně... ()
Reklama