1984

Vzkaz, na němž je napsáno "I love you", musí do pece. A s ním i lidská individualita, radost, prosté věci jako ozdobné těžítko, láska, svoboda, kdy si můžete říct, že dvě a dvě jsou čtyři. Tu vystřídá šedá uniforma, povolená slova a amarouny. A taky obrazovka, která dává povely. Ne, dvě a dvě nejsou čtyři, jsou to někdy tři, někdy pět, nic, někdy všechno dohromady, prostě jak to chce STRANA. Krásná vize. Nejsem dotčena předlohou, ale jsem dotčená totalitou a to natolik, aby po mně z tohoto filmu a z představy "světlých zítřků" sáhl mráz. (02.11.2005)

Filozofická depresívna báseň o dôsledkoch hrozivej totality, o ľudskej budúcnosti a minulosti. Má to myšlienky, hĺbku, zároveň i formálnu krutosť a obsahovú bezohľadnosť. Keďže sa mi do rúk nedostal naslávnejší antiutopický román všetkých čias, zrejme vo mne tento pre mnohých filmový unikát nezaznamenal takú stopu, akú by mala. I napriek predpokladanej autenticite bolo pre mňa zvláštnymi mukmi to dopozerať. Žeby práve pre tú ľudskú bezcharakternosť a pomýlenosť, ktorá sa nekompromisne dotýka aj budúcich generácií? (03.04.2010)

Karikatura totalitní mašinerie, ukázka oddanosti zfanatizované a ovládané masy Velkou stranou. Během celého filmu je používán specialní jazyk či mluva " newspeak" tj. slova ze schváleného pravopisu a povoleného Stranou, natočená verze se od knižní liší minimálně, zásady, pravidla, hesla a stranické "pravdy" byly vsazeny pro jejich knižní obsáhlost pouze krátce a heslovitě, o to více je z nich cítit totalitní odpad, bezmoc a násilí. George Orwell:".....Je nemožné vybudovat civilizaci na strachu, nenávisti a krutosti. Nebyla by schopná života. Rozpadla by se. Spáchala by sebevraždu....Nějak to musí selhat. Něco vás udolá. Je to život......... (03.10.2004)

Kvalitní převedení literární předlohy na filmové plátno, byť depresivní působivosti Orwellovy knihy nedosahuje. Herecky solidně obsazené, kulisám rovněž není co vytknout, jakkoliv v mé fantazii bylo při čtení vše ještě temnější a tísnivější. Pro pamětníky dob předlistopadových jistě mrazivější a ne až tak absurdně a nepravděpodobně vyhlížející vyobrazení totality. Pro mladé levicové voliče: ta šedivá bezútěšnost, uniformita, všudypřítomný strach, paranoia a vymývání mozků, to tady skutečně bylo - opravdu chcete takovou dobu zažít na vlastní kůži? 80% za kvality filmu, ikdyž za silné protitotalitní poselství je to 100%. Dobré komentáře: Lima, Tom Hardy, Matty. (16.07.2009)

Atmosféru snímku musím přiznat, stejně jako solidní obsazení a herecké výkony. Nejvíc u mě bodovala výtvarná stránka věci, špína, uniformita a archaicky industriální technika éry, kdy totalitní státy zažívaly zlatá léta. Jenže musím říct, že ani kniha, považovaná za nejlepší román 20. století, na mě neudělala takový dojem, jaký jsem předpokládal, a to se přitom filmové adaptaci nepovedlo kvalitám knihy ani zdaleka přiblížit. Je to proto, že Orwell psal své stěžejní dílo v době, kdy na něj podobná vize vítězství totalitních režimů, které znal z vlastní zkušenosti, bezprostředně doléhala, děsil se jí a bral jako zcela reálnou možnost, že skutečně bude mít úspěch. Jenže já se narodil do doby, která éru industriálních totalitních režimů založených na masovém pojetí společnosti překonala a ty režimy buď už dávno zanikly nebo představovaly výsměch představám jejich zakladatelů. Oni si je totiž obyvatelé už dávno vytunelovali a přizpůsobili obrazu svému. Orwell popisoval systémy, které fungují a kterým jejich stoupenci i nepřátelé věří. Ten obraz, který si pamatuju z 80. let, představoval dávno vyhnilý systém, který myšlenky těch, kteří je kdysi vymysleli, už dávno popřel. Z těch starých distopií podobného ražení na mě daleko větší dojem udělal komorní Kallocain švédské autorky Karin Boyeové. A ještě větší depresi mi způsobovaly romány o konzumním vyhnívání společnosti, jako je Konec civilizace nebo sci-fi Když ještě žili lidé. Orwell bojuje se starými démony a ve skutečnosti hrozba totality přichází dnes od jinud. Moderní technologie umožňují už dnes větší kontrolu nad lidskou psychikou a fyzickým chováním, než si Orwell dokázal představit, a někdy v polovině století bude už ta možnost kontroly absolutní. Ideologie není nutná tam, kde disponujete špičkovou technologií a mocí médií. Celkový dojem: 60 %. (16.03.2011)