Obsahy(1)
Už v době kamenné člověk pochopil, že se jednou za čas z čistého nebe a zničehonic setmí obloha, aby následně vzplála modrými ohnivými plameny. Proč se tak děje, mu samozřejmě zůstávalo skryto. S postupem času a s kumulací znalostí si člověk vytvořil ucelenější představu a ke každému poznatku přiřadil určitou démonickou či božskou existenci, která mu měla v případě neočekávaných změn a problémů pomoci danou situaci překonat. Dnes už víme, jak tyto dramatické jevy fungují. Bouřka vzniká, když se vzduch u země hodně prohřívá a stoupá. Pokud letí opravdu vysoko a je dostatečně vlhký, vodní pára začne kondenzovat. Potřebuje k tomu ve vzduchu nepatrná zrnka prachu, protože právě na nich se vodní páře nejlépe kondenzuje, a později při mrazivých teplotách se začnou kapky měnit v kousky ledu. Ty jsou nejdřív celkem malé. Ovšem jak vzduch stoupá, ochlazuje se a studený vzduch je najednou těžší než teplý, takže začne zase padat k zemi. Kapky a ledové kousky s ním a to se opakuje znovu a znovu. Na ledových částečkách přitom přimrzá víc a víc vody. Když jsou tak těžké, že už je vzestupné proudy v mraku neudrží ve vzduchu, začnou z mraku padat k zemi. Bouřkový mrak (Cumulonimbus) mívá na vrcholu často známý tvar kovadliny a sahá do výšky 10 a někdy až 15 km. Během víření kapek a ledových kousků, které se o sebe třou, vzniká v mraku elektrostatický náboj. Kladně nabité částečky (drobné ledové krystalky, malé kapky a prach) stoupají do horní strany oblaku a záporně nabité (větší kroupy a vodní kapky) zase klesají. Ochranou před bleskem se v druhé polovině 18. století zabývali hned dva lidé. Americký vědec a státník Benjamin Franklin a pár let před ním český kněz Prokop Diviš. Nikdy se nepotkali a zřejmě o sobě ani nevěděli. Ten první se dočkal světového věhlasu, ten druhý zemřel v zapomnění. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Kdyz se prohreje vzduch na zemi a je vlhky, vznikne bourka... ()