Zero Patience
Režie:
John GreysonScénář:
John GreysonKamera:
Miroslaw BaszakHrají:
John Robinson, Normand Fauteux, Von Flores, Bernard Behrens, Brenda Kamino, Duncan McIntosh, Colin Campbell, Howard RosensteinObsahy(1)
Excentrický muzikál, který nabídne vodní balet, tanec pralesních zvířat a zpívající loutky, zkoumá potřebu nalézt obětního beránka zodpovědného za nemoc AIDS. Stosedmdesátiletý viktoriánský sexuolog buduje muzeum zasvěcené tzv. pacientu číslo nula, který zavlekl nákazu do Severní Ameriky. Při hledání obětního beránka se však vyskytne jedna nesnáz. Duch pacienta číslo nula se vrací, aby se spojil s ostatními viníky, jako je zelená africká opice a Miss Čelenka HIV, a společně svéráznými prostředky bojovali za své veřejné očištění. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $217,300║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Tehdy začátkem 90. let byla jiná doba. AIDS bylo téma a všichni se snažili dopátrat toho, kdo to vlastně celé spustil. Kdo byl ten pomyslný pacient číslo nula. Byl to homouš, feťák nebo snad nějaká opice z Afriky? Byla to posedlost. No a John Greyson do toho natočil tenhle výstřední muzikál o AIDS a dal jim svou odpověď. ()
Je hrozně zvláštní na plátně vidět film, který se pokouší být zároveň edukativní osvětou o AIDS a zároveň jsou do něj zakomponované scény zpívajících řitních otvorů. Právě ona edukativnost nejvíc narušuje onen bizarní "Rocky Horror" feeling, ale jde o celkem pochopitelnou volbu vzhledem k záměru snímku. Kromě úchylného humoru nabízí tenhle počin i asi tři zapamatovatelné, chytlavé songy, což je vlastně na muzikál poměrně hodně. Velká spokojenost. ()
Monty Python uvádí... muzikál o AIDS! Když v nějakém filmu vidíte song o nepříjemnostech erekce ve společných sprchách, červené a bílé krvinky ztvárněné přestárlými akvabelami na nafukovacích kruzích a píseň řitních otvorů na citáty z Freuda, říkáte si, že kdyby film nebyl až tak moc undergroundový (záběry na mužské penisy atd) a byl natočen v trochu lepší kvalitě, Rocky Horror Picture Show by mělo vážnou konkurenci. Podle mě je dokonce překonáno - velkou předností Zero Patience je, že není jen ulítlý a zábavný, ale také dost smutný. Nekonvenčním a naprosto neotřelým způsobem řeší celou řadu vážných témat - od smrtelných nemocí, přes nutnost rozloučit se s blízkými lidmi až třeba po fake news. Pro mě překvapivý vítěz soutěže o největší zážitek Letní filmové školy 2019. ()
Lidi umírají po statisících, kamarádi vám padají jak mouchy, léky moc nezabírají, mají vedlejší účinky a ty nejslibnější si syslí big pharma, politici s tím odmítají cokoliv dělat a spolu s veřejností vás mají za ztělesnění zla a přejou vám vychcípat. Drama? Ne, když vám o tom zazpívají dvě prdele (nejde nevzpomenout na Pink Flamingos). Barevný, nápaditý, provokativní, absurdní a se špetkou smutku koukajícího pod povrchem i zábavný. Pár hluchých míst se najde, ale jiný scény je bohatě vynahradí. ()
Muzikály moc nemusím a tenhle se fakt moc nepovedl. Neskonale jsem se u něj nudil. Jediné co mě "probudilo" byla scéna zpívajících řitních otvorů:-) Ale ta bohužel film nezachrání. ()
Tak tento film mi vrazil kudlu hluboko do břicha. Citlivý, ale nepatetický, zábavný, ale tragický. ()