Nejsmutnější hudba světa

Estetiku filmů Guye Maddina miluji a ze všech jeho filmů Nejsmutnější hudbu úplně nejvíce. Tato morbidní romance odehrávající se v alternativní minulosti je plná tolika klišé, že každý hollywoodský bockbuster by se mohl skrčit do koutku a stydět se za svou originalitu. Ovšem zde tato klišé tvoří dokonalou kulisu nevídané atmosféře. Herci své city a pocity přehrávají, jak jen mohou - o dramatičnost není (stejně jako u němých filmů z počátku minulého století) nouze. A hlavně o originální nápady. Mohl bych psát dlouho, jak mě Hudba bavila, raději si ji půjdu opět pustit ;). (11.07.2011)

Jeden z nejdivnějších a nejstylizovanějších filmů, jaké jsem kdy měl to potěšení vidět. Forma (odkazující k technické podobě kinematografie let raně třicátých) válcuje obsah opravdu suverénně, ústřední zápletka je prakticky nepodstatná, hraje se čistě na kouzlo okamžiku, absurditu situace, vizuální a aluzivní vtípky. Čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc si zpětně užívám jeho nezaměnitelnou potrhlost, kombinaci parodie a pocty směrem k prvopočátkům narativního filmu (které mimochodem kanadská filmografie jako taková nezažila). Rozhodně jeden z těch filmů, který balancuje na hranici geniálního díla a zavrženíhodné ptákoviny a s mistrovskou grácií přepadává k tomu prvnímu. Paranoidní lady Port-Huntlyová v podání Isabelly Rossellini je fajn, ale nejlepší momenty filmu si pro sebe kradou Mark McKinney jako charizmatický slizák Chester Kent a rozkošná Maria de Medeiros v roli ještě rozkošnější Narcissy (The Song is You!). 80% (19.05.2011)

║Rozpočet CAD 3,5milióna║Tržby USA $699,225║Tržby Celosvetovo $824,777║ (21.02.2010)

V kontextu Maddina je Saddest music přece jen málo mad. Potěšil mě cast, herecké výkony jsou o dva stupně výš než obvykle - což film svým způsobem ale okrádá o část Maddinovi obvyklé snové bizarnosti. Na Maddina je prostě těžký jít s obvyklou logikou, a 1 + 1 může být ve výsledku klidně míň než 1 - 1. (19.03.2023)

Nějak nevím. Ta forma skutečně velice dobře evokuje kinematografii 30. let - použité zrno, černobílá barva, kulisy jak od Murnaua nebo Fritze Langa, některé scény skvělé, ale celkově mne to nijak nevtáhlo. Jak tu někdo píše, v určité chvíli toto ozvláštnění přestane bavit, a dostaví se pocit nudy. Koukat na to 100 minut je pak občas dokonce utrpení. Jistě, formou je to výjimečný film, ale umění nedělá jen forma, ale i obsah, a ten je zde rozmělněn z jedné povídky, což je hodně znát. Navíc povídka má takový nostalgický nádech, film je prostě surrealistickou feérií. (23.07.2013)