Obyčejní hrdinové

Souznění, spylnutí, pochopení. Pouze tato tři slova bych použil k zachycení mých pocitů z celého filmu. Weaver a Hirsch, na nichž si film zakládá, jsou bezchybní (a obzvláště Hirsch po Sexbombe od vedle jen upevnil svůj statu nadějného mladého herce), ale to, co předvedl (tolik odlišné od ztřeštěné role v Blbý a blbější) Jeff Daniels, to je až k neuvěření. A Michelle Williams nám od Dawsonova světa po všech stránkách (zdůrazňuji, že po všech, ať už si to přeberete z kterékoliv strany) pěkně vyzrála. (30.08.2011)

"Máme svobodu. – A to je právě ten problém." Zdá se, že pro člověka je problémem absence svobody, přebytek svobody i samotná přítomnost svobody i pouhé myšlenky na ni, a to proto, že se svobodou je vždy spojen pocit ztráty neuskutečněných možností. ___ Zase je tu zavádějící název filmu z rozhodnutí distributora, jenž zaměnil imaginární hrdiny za obyčejné. Ale dejme tomu, že je to film o obyčejné americké středostavovské rodině. V čem vlastně spočívá hrdinství takzvané obyčejnosti, čímž se zřejmě myslí středněstatistický člověk nebo rodina a pravidelný průběh jejich života? Jak se zdá, v jejich schopnosti udržovat to zdání středněstatistického a rozměřeného života ve světě, který se je stále snaží vykolejit směrem k propasti, a navzdory přírodnímu základu člověka, jenž není stavěný na usedlý poklidný život. Otázka zní, zda je to hrdinství nebo zkrocení. A jakou si dávají radu do života tito obyčejní hrdinové, již žádnými hrdiny nejsou? Tajemství podle nich spočívá v tom, najit si něco, co má člověk rád, a doufat, že mu to vydrží celý život. Nakonec se ukazuje, že žádný člověk, ani žádná rodina není obyčejná. I u té nejprůměrnější duši či rodiny se vždy najde aspoň pár utajovaných neobyčejností. (23.11.2013)

Rodinná tragédie, skrývané skřípání zuby, hořké mlčení, nešťastná neschopnost, krátkodobé útěky i útěchy od zodpovědnosti, však toliko v mantinelech normální šedosti světa, obarvené maximálně alkoholovým či jointovým opojením, a to ještě velmi omezeným, sympatickým především tím, že užívaným i silnou maminou (výborná Sigourney, symbol hereckého mateřství nejen u rasy lidské), jediným fungujícím pojivem a vírou v udržení ohně rodinného krbu. A krutá pravda, že láska může být nádhernou jiskrou k zažehnutí rodinného ohniště, však udržování jeho vyžaduje !většinou! již jen krutých kompromisů a pevných nervů. ... Komedii jsem v tomto reálném pohledu na možné vyčpění svatebních zaslepených slibů nějak nepoznal, ale bezchybné civilní pojetí (film ničím ohromující, ale vše sedělo a pasovalo přesně do očí, do uší, potažmo pd kůži) a výkony zúčastněných (vévodila, samozřejmě, výtečná mamina) mi to dokonale vynahradily. (21.12.2005)

Nebyl zde človíček, který by v tomto městečku snů neměl depku. Každý řešil nějaký problém, zdlouhavě, bez emocí ,bez švihu, nadhledu a vtipu. Vznikl depresivní filmový guláš, u kterého jsem si začala shánět prášky na nervy, protože jsem začala mít taky problém - film dokoukat . Zajímavějších posledních deset minut to nezachránilo. (24.01.2014)

Jak může skončit rodina, která je hrdá na svého syna, který je více než úspěšný v plavání, který však tento sport nejvíce nesnáší, ale jeho otec - trenér ho stále nutí do lepších výkonů a nedá mu prostor přemýšlet o něčem jiném než právě o plavání,a nejspíš kvůli tomu přijde o syna, který spáchá sebevraždu? Jak může dopadnout rodina, když matka začne brát tisíc léků na uklidnění, otec opustí tajně práci a sedává na lavičče? Jak může skončit rodina, která zapomíná na svého druhého syna, který ještě stále žije? Jak může dopadnout když se ten druhý dozví, že vlastně má jiného otce? Jak může skončit situace, kdy náhle vážne onemocní matka? Mnoho otázek, ale ve filmu snad najdete odpověď, hezký film co vám trošku otevře oči, že na tom opravdu nejste nejhůře. (06.01.2007)