Club Zero

Překvapivá skvelost. Základní snímek drží, konec funguje, a základ funguje dál i přes zdařile naroubovanou alegorii na rozpad společnosti jako takové. (12.07.2023)

Film byl skvelej. Uzasnej. A uz ho nechci nikdy videt. Poustel bych to na stredni jako prevenci manipulace. (21.04.2024)

Výborná Mia Wasikowska v temnej satire rakúskej režisérky Jessicy Hausner. Film rieši zaujímavú tému, ale spracovanie trochu sklame. Napriek nedostatkom je Club Zero zaujímavým a provokatívnym filmom, ktorý sa svojej témy dotýka z množstva strán pričom nešetrí kritikou. Film je trochu odťažitý a diváka k sebe veľmi nepustí. Námet filmu je provokatívny a nechýba mu odvaha nastaviť zrkadlo pokrytectvu všetkých extrémov. (22.05.2024)

Mám pocit, že som si z filmu odniesol niečo úplne iné ako som mal. Určité postupy boli nové a zaujímavé. Hudba prinajlepšom zvláštna. Ale teda neviem. Za mňa - "netrefil!". (16.01.2024)

KVIFF57: Club Zero mi svou atmosférou hodně připomíná Trojúhelník smutku (2022). Máme skupinku bohatých dětí, kterým velí jedna herecká hvězda (Mia Wasikowska). Postavy prožívají absurdní situace, na čemž je založen i ten humor. Jinak to má krásnou vizuální stránku, práce s barvami je prostě potěšení pro oči. To upozornění na začátku, že film není vhodný pro kohokoliv, kdo má problémy s příjmem potravy, je určitě na místě a potřeba zdůraznit, protože některé scény se vám trochu dostanou do hlavy. Jestli vás ale bavil zmíněný Trojúhelník smutku, tak Club Zero je podobná zábavně ujetá záležitost (29.07.2023)

Moc nechápu ostatní hodnocení ve stylu "slušný průměr". Za mě stratosfericky vyladěný postmoderní portrét generace vržené do víru krizí, jež by mohl vyřešit opravdu snad jen zázrak. Jako ono to celé je "předvídatelné", "jednoduché" a z pohledu striktního realismu za vlasy přitažené vyprávění o jedné bezdětné Jasmuheen, co zmanipuluje děcka k anorexii. Ale proboha, to opravdu není podstata věci. Ta odstoupená metaforičnost bezchybně doplněná kamerou, střihem, hudbou i hereckými výkony právěže zdrazňuje metodický i obsahový etický agnosticismus a tekutost. Ty jsou vedeny trpělivě a nesmlouvavě. Mnozí si film mohou přivlastňovat, jenže on znalost pravdy poctivě odmítá. Repliku za replikou se zato nedozvídáme v podstatě nic, co pravda není nebo se nezdá být výzvou současnosti (ekologická krize, konzumerismus, komodifikace dosahující až na úroveň rodinných vztahů, formalismus institucí; ano, dokonce i lidí "žijících z prány", které žádný James Randi neodhalil a věda je jen provizorně uklidila do šuplíku "nenewtonovské kuriozity, jimž ve chvílích nudy jistě přijdeme na kloub", po světě pár chodí). Zároveň je to v součtu tak absurdní. Protože žijeme ve světě absurdity, jíž se poslední generace čelit snažily, ale zdá se, že prohrály. Club Zero je snaživým tápáním jejich dětí po odpovědích, stejně jako krásně naivní otázkou jich samých: nepřišel tedy čas zešílet? Co když jsme se opravdu jen málo dívali? (14.04.2024)

Mám rád evropské filmy, ten pocit duševního zmlácení při odchodu z kina. Je to jakový Die Welle 2.0, někdy se to tomu až moc podobalo. Ale pěkně to svléklo do naha cool trendy, až to bylo škodolibě k smíchu. Oproti Die Welle vizuálně i hudebně kreativnější a nadnárodnější. (12.07.2023)