Dějiny násilí

"Můj muž Vás vůbec nezná. Nezná takový lidi, jako jste Vy." Žiju si svůj klidný rodinný život a hrozně nerad bych si vzpomněl na dobu, kdy jsem vraždil lidi. Možná jsem to nikdy nedělal, ale když jsem viděl zmatenýho Toma, tak si tím nejsem úplně jistej. Takže jestli se objeví stín mý zapomenuté minulosti, tak ať má podobu pana Fogartyho. Ten mě dost bavil svou výhružnou slušností. A taky mě hodně zaujal synek při skoncování s šikanou od alfa samce. To mělo styl. Stejně jako manželka roztleskávačka. Tomova rodina prostě byla fajn a pokud by Tom potřeboval pomoci při její ochraně, tak jsou mý proklatě nízko zavěšený Smith and Wessony kdykoli k dispozici. (03.04.2019)

"A History of Violence" je moc dobrý film, bez Mortensena a Harrise by se nejspíše obešel, ale s nimi je to paráda. Kromě těchto má film i další dvě, sice vedlejší, přesto zajímavé postavy - Tomovu ženu Edie a syna Jacka. Zejména tato postava prodělá ve filmu zajímavý vývoj - od všemi odstrkovaného loosera až po cynického a velmi silného protivníka, který nezapře čí je syn. Atmosféra sice není dokonalá jako v mnoha jiných citovaných majstrštycích, nicméně film má pořád vysokou nadstandartní úroveň, zejména díky režii Davida Cronenberga, který přesně ví, co divák očekává a co chce, ale dokáže mu to podat novým, nečekaným způsobem. (03.12.2005)

Dlouho jsem váhal s hodnocením, protože film z mého pohledu stojí přesně na rozhraní 3 a 4 hvězdiček. Cronenberg je zkušený a kvalitní režisér, takže se mu z hlediska řemesl nedá mnoho vytknout, navíc má snímek velmi slušné obsazení a tomu odpovídající herecké výkony. Mám ale problém se scénářem, lépe řečeno se zařazením filmu a jeho otevřenými ambicemi být něčím víc než zábavným snímkem pro chvíle odpočinku. Dějiny násilí už svým názvem vyvolávají dojem filmu, který má přání zabývat se násilím jako fenoménem, mapovat ho a vložit do jeho děje nějaké poselství a psychologický přesah. Celý film tak kolísá ve svém žánrovém zařazení mezi kriminálním thrillerem a psychologickým dramatem. V prvním případě má pomalé a nevyrovnané tempo, kdy překáží nadbytečné dialogy a je až příliš znát v podstatě jednoduchá dějová linka, ve druhém případě schází hlubší psychologická drobnokresba a hodnověrnost událostí. Tvrdé souboje Toma Stalla, zvlášť finální souboj, kde v nekompromisním zápase muže proti muži v bondovském stylu se dvěma těžkými zraněními z nedávné doby likviduje své protivníky, jako by vypadly z nějakého mizerného akčního filmu. Některé věci, jako schopnost vypnout zábrany a agresivně odrovnat protivníka, se neztrácí, ale po 20-letém poklidném životě v provinčním městečku mu jeho bojové schopnosti nevěřím. Scházela by mu rychlost, postřeh i muška. Tohle vyžaduje každodenní intenzivní trénink. Každopádně Tomovi závidím sexuální apetit jeho partnerky i chápavou rodinu. Po milostné scéně na schodišti by v reálném životě asi přišla dlouhodobá léčebná kúra u fyzioterapeuta. Celkový dojem: 65 %. Kdo chce film, který násilí analyzuje a snaží se o neotřelý pohled, pustí si spíš Strašáky nebo Mechanický pomeranč... (13.01.2010)

Zajímavý snímek mistra podivností. Snímek o snaze změnit svůj život, osud i povahu. Bohužel je od začátku hodně věcích jasných a jen režisér si sám před sebou schovává pravdu, aby nám jí po té řekl, ale my nebyli překvapeni(protože jsme an to už přišli bez něj). Film je výrazný svým realistickým poddáním, kritikou doby, ale i hereckým výkonem Aragorna Mortensena. (11.03.2006)

Cronenberg chytře pracuje s příběhem a celou dobu číhá někde vzadu, aby ho karabáčem popostrkával do překvapivých rovin. Možná po filmu vše zacvakne, ale při sledování se nedá předvídat zhola nic. Taky proto obdržel scénář nominačku na Oscara. Nejvíc mě však dostal ten rozklad americký rodiny na elementy, když se střetne s násilím - animální existenciální panika v čirým tvaru. (16.12.2007)