Bournův mýtus

Jason Bourne je zátky a zase nabušenej, možná ještě nabušenější než v prvním díle, ale přece jenom jsem čekal daleko víc akce, je sice pravda, že film je v pěkně rychlým tempu, ale akce je tam snad míň než v jedničce, ale zase na druhou stranu je tady propracovanější a ta honička je opravdu špičková a taky je to o dost kratší, takže ty prodlevy mezi akcemi nejsou tak strašný a ještě k tomu, když neni akce, tak se pořád děje něco jinýho a rozhodně tady neni nějaký místo pro nudu. Příběh je dobrej, ale mě připadalo, že neni moc výraznej a je docela škoda, že nedali víc prostoru Rodenovi, mohl z něj být docela slušnej ruskej padouch. Na čistých pět* to nebude, ale přece jenom film je natolik dobrej, že na slabších 5* to vytáhe (15.07.2005)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

První Bourne se mi líbil, druhý je skvělý. Realističtější, napínavější, zajímavější, překvapivější... A přitom by se dalo říct, že se v něm vlastně nic jindy a jinde neviděného nestane, že? Film ale přece nemusí vrcholit sice efektním, jenže ve výsledku hloupým seskokem ze schodů, jak tomu bylo v předchozím dílu, kdepak - úplně stačí jedna (naprosto dechberoucí) automobilová honička a po ní jiná, zcela neakční scéna, která vezme dech úplně stejně. Věřím, že leccos z Bourneova mýtu by bylo nudné a obyčejné, kdyby to nezahráli tak výborní herci a nenatočil "dokumentarista" Paul Greengrass. (08.02.2015)

Scénář: Tony Gilroy .. Mýtus ztraceného agenta pokračuje.. Změnil se sice režisér, chladná, sugestivní atmosféra a náplň zůstala a to na téměř stejné úrovni. Místy lepší, místy slabší momenty se střídají, naštěstí, velice svižně a není zde mnoho nudných pasáží. Výsledek stále není nijak převratný a film pouze dobře využívá moderních technologii a postupů, ochucených parádní hudbou. 70%. (20.01.2006)

Jízda pokračuje. Bourne snad ještě zmatenější než v prvé částí, což ještě umocňuje použití ruční kamery. Bloumá ulicemi, svou myslí a přemítá, kdo vlastně je. A v patách mu je pokaždé nějaké to komando či policejní jednotka. Bournova minulost je postupně odkrývána a kousky hádanky se začínají kompletovat. Greengrass opět ukázal, že patří mezi současnou režisérskou špičku, co se týče hereckých výkonů: One Damon Show. (24.08.2007)