Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. (04.12.2012)

Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. (07.12.2007)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Fenomenálně natočený film, který jsem si s chutí pustil třikrát za sebou. Herci, hudba, vyřčené otázky a vůbec celková nálada snímku dělá z I´m not there určitě jeden z nejzajímavějších "hudebních" filmů, které jsem kdy viděl. I´m not there nesedne každému - ale o to víc si ho užije jednotlivec. 90% (10.03.2008)

Experimentální dlouhometrážní alegorický životopis Boba Dylana. Jak si to užijete, záleží právě na vašem vztahu k tomuto podivuhodnému pánovi. Pokud ho podobně jako já skoro vůbec neznáte a je vám tak nějak volný, můžete tak leda obdivovat herecké výkony, z nichž nejvýš hodnotím Cate Blanchett. Ta ženská prostě zahraje kohokoliv - a po tomhle víme, že je jí jedno, jestli to je ženská nebo chlap. Neskutečné. Ale abych si mohl film užít, potřeboval bych ještě něco víc, a pro to nenastala vhodná konstelace. Právě díky tomu prolínání příběhů jednotlivých Bobů Dylanů, o nichž jsem nic nevěděl, se s blížícím se koncem filmu stupňovalo moje divácké nepohodlí, 135 minut přece jen není málo. Z respektu můžu dát 70%, ale víc opravdu ne. A dívat znova se překvapivě nebudu. (04.06.2012)