Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Na jedné straně velmi zajímavý formát filmu a na straně druhé to, že o bobu dylanovi jsem se v podstatě nic nedozvěděl. Nejlepší part tu střihnul Christian Bale a Cate. Pro mě je hlavní problém právě ta originalita, možná jsem až moc mainstreamový, ale tohle na mě bylo moc zdlouhavé a s hluchými místy. Asi jen pro opravdové fandy boba dylana, jeho písničky mám moc rád, ale knížky si o něm si zase kupovat nemusim. (17.01.2013)

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Všeho moc škodí a hodně Dylana škodí dvojnásob. Todd Haynes si pro svůj velký experiment vybral velkého zpěváka, který je pro mě jen ikonou doby a po hudební stránce ho nijak neobdivuji. Jeho komplikovanou až chameleonskou osobnost se Haynes pokusil zajímavě zpracovat jako 6 příběhů různých zpěváků, každý s jiným jménem, každý vypadá jinak, chová se jinak, je jiný, a všichni dohromady jsou Bob Dylan. Netradiční nápad může v prvních okamžicích upoutat, ale následuje smutný pád, v kterém Haynes dovádí do extrémů svou vizi a ta pro diváka zůstává pouze "něčím odlišným". Pro mě to není jednoduchý film a bohužel byl především extrémně nudným, kdy jsem si nedokázal k ani jedné a vlastně k Bobu Dylanovi vůbec vytvořit jakýkoliv vztah, který by mě k filmu poutal či vázal. Naopak, jsem byl skoro až znechucen neustálým střídáním a přeskakováním, které ve výsledku pro mě neznamenalo nic, stejně jako celý film. Příjemně a textem zajímavé písně, které jsou další faktor dotvářející Boba Dylana mě jen utvrzují v skoro až geniálním nápadu Todda Haynese, který bohužel umřel na provedením a neschopnosti tvůrce najít rozumnou hranici snesitelnosti pro diváka. Pro mnoho kritiků tento film bude darem z nebes, protože je jednoduché Haynesův pokus označit za úžasný, geniální a okouzlující, ale pro obyčejného diváka je podle mě příliš hutný a pro neznalé osobnosti Dylana velmi matoucí a chaotický. (26.07.2008)

Naprostá blbost a nuda. Sice se to snaží tvářit jako něco geniálního, možná to i je geniální, ale je to díky tomu tak hrozná nuda, že sem myslel, že to ani nedokoukám. Čim víc mě to nudilo, tím víc sem nedával pozor a čim víc sem nedával pozor, tim víc mě to nudilo. Ale tak nakonec sem to dokoukal a posledních 20 minut sem se dokonce dostal i do děje, ale i tak trošku moc debilních fylozofických keců, krom toho Boba Dylena moc neznám, jen tak mě trochu volízlo jeho jméno a jeho hudbu už vůbec nemusim, u těch písniček sem se chytal fakt hodně ztuha. (26.01.2008)

Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. (04.12.2012)