Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

O barvitém životě Boba Dylana by se jistě dal natočit tuctový film. Todd Haynes to naštěstí neudělal. Hlavní roli tak vytváří šestice rozdílných herců a liší se i materiál a styl snímání. Navíc má každá postava jiné jméno, z nichž ani jedno nemá iniciály B. D. Nejvíc pozornosti po zásluze strhává Cate Blanchett, která Dylana v jeho rockově-drogovém období nehrála, prostě se jím stala. Překvapením pro mne byl spíš Richard Gere, ze kterého se s pomocí maskérů také vyklubal velmi přesvědčivý (tentokrát post-westernový) odraz slavného zpěváka. Originální koláž, ve které dává stejný smysl, že Dylana hraje černošský chlapec, jako že ho uvidíme mrtvého. (14.08.2014)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Bob Dylan je bezesporu zajimava "osobnost", ktera laka filmare uz peknou radku let, at uz co se tyce jeho ucinkovani ve filmech, z nichz nejznamejsi je asi vedlejsi role v Peckinpahove Pattu Garretovi a Billy Kidovi, pro nejz slozil i legendarni hudbu, ci tvurci chteji nahlednout do jeho soukromi a on je necha a poskytne jim dokonce neuveritelne mnozstvi video-materialu (Scorseseho No Direction Home), nebo naopak ne (zaloba pro tvurce Warholky, v niz je neprimo obvinen ze smrti jedne z postav). "Muze byt ale "osobnosti" nekdo - clovek, ktery vlastne nema poradne ani vlastni identitu, chybi mu vnitrni integrita?", taze se tvurce Sametove extaze Todd Haynes, ktery to (opet) prehnal se stopazi. Nejzajimavejsim pak na I'm Not There neni, ze Dylana hraje 6 ruznych postav, ale to, jak je tahle bezpochyby originalni biografie, vyhybajici se umne vsem schematum typickym pro biografie slavnych lidi poslednich let, vypravena. Paradokumentarni zpusob umoznuje uzivat archivni zaznamy, nechat promlouvat hvezdy ve vedlejsich cameo rolich a menit zanry, vystizne preklenovat dobu a z nekterych scen udelat videoklipy... ovsem kvalita a atraktivnost vyse zmineneoh zavisi na hereckych vykonech, kdy dle ocekavani exceluje Cate Blanechettova, jez se nejvic paradoxne podoba Dylanovi, a Christian Bale maximalne prekvapi svym zpevem a Heath Ledger vybalancovanim polohy herce ve filmech a nedobreho manzela, obsazeni Richarda Gerea jakozto westernove postavy je pote spatny castingovy tah, ktery se mu povedlo ustat s prekvapivou gracii. Jenze film vypravejici o osobnosti bez identity a integrity postrada i tu vlastni a stava se tak do jiste miry nesoudrznym. (07.12.2007)

Když jsem se dozvěděl, že se jedná o snímek kde bude hrát šest herců Boba Dylana opravdu mě zajímalo jak to chce režisér zrealizovat. Nápad to je vskutku zajímavý a režisér film pojal opravdu zajímavým způsobem. Je zde šest herců, které předvádějí různé dekády tohoto legendárního zpěváka. Je zde černošksý kluk, který prezentuje Dylanovo mladí a pak tu máme několik dalších herců (včetně Cate Blanchett), kteří nám předvádějí jeho bouřlivý život plný drog a životních krizí. Režisér dostal k ruce výborné herce a celý film natočel opravdu zručně avšak pro "normálního" diváka velice složitě. Film se odehrává na přeskáčku a divák se v něm může velice snadno ztratit. Já osobně se nepovažuji za odborníka na Dylanův život a ve chvíli kdy se ve filmu objeví postava Richarda Gerea jsem se začal docela nudit a jeho postavu jsem nepochopil. Kvůli tomu jsem začal na chvíli uvažovat o nižším hodnocení ale režisérův přístup k natáčení tohoto experimentálního díla, skvělé herecké výkony a výborné Dylanovi písně, které vyvrcholí mojí oblíbenou "Like a rolling stones" mě přesvědčili o tom, že se jedná o vyjímečný a hodně povedený film. (03.10.2008)

Tušila jsem, že tento film nebude dobrá volba. Varováním měly být moje dvě předchozí neblahé zkušenosti s Toddem Haynesem a taky dost lhostejný postoj k tvorbě i osobě Boba Dylana. Naopak lákadlem se stala přítomnost mých hereckých oblíbenců a netradiční ztvárnění jedné osoby šesti protagonisty, navíc značně odlišnými, z nichž jeden Dylan je dokonce žena. Výsledkem byl totální chaos v mé hlavě, který jsem se průběžně snažila rovnat a třídit, místy jsem už už jásala, že vím, která bije, ale vzápětí mě události vrhly zpět do chaosu a blažené nevědomosti. Z toho plyne, že pokud bych chtěla porozumět a film si užít, nebylo by to zadarmo. Asi bych si musela pustit pár cédéček, přečíst nějakou tu životopisnou knihu a poshánět tak půl tuctu filmů, na které se zde odkazuje. (01.03.2009)