Shortbus
Shortbus
Shortbus
Režie:
John Cameron MitchellScénář:
John Cameron MitchellKamera:
Frank G. DeMarcoHudba:
Yo La TengoHrají:
Sook-Yin Lee, Lindsay Beamish, Raphael Barker, Adam Hardman, Bitch, Peter Stickles, Daniel Sea, Miriam Shor, Mickey Cottrell, Mary Beth Peil (více)Obsahy(1)
Shortbus sleduje osudy několika obyvatel New Yorku, kteří se potýkají se svými sexuálními a milostnými vztahy v undergroundovém klubu Shortbus, otevřeném pro lidi všech sexuálních orientací. Film ukazuje možné způsoby, jak najít odpovědi na stále se vracející otázky: jak milovat a být milován. Jak být šťastný... (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (254)
Nielen Tsai Ming-Liang dokáže natočiť artové softporno... ;-) Orgazmus ako vrchol a možno jediné skutočné šťastie v živote, početné sexuálne scény paradoxne demytizújuce seba samé v polohe iba čisto účelových aktov v pornofimoch. Možno som práve na tento aspekt osobne nebol pripravený a preto mi celok pôsobil aj napriek snahe povrchne a odťažene. ()
Sakra já nevím. To, co dělá ze sexuálních scén smyslnou erotickou podívanou, je naše fantazie, nic jiného. A protože tady byl prostor pro fantazii absolutně nulový, nezbývalo než sledovat to, co zřejmě mělo šokovat svojí otevřeností, se stejným zaujetím jako třeba hledat v oříškové směsi váš oblíbený druh. J. C. Mitchell se vyjádřil v tom smyslu, že nejde o porno, nýbrž o vyjádření lidské sexuality - zřejmě nějaký hlubší psychologický zámysl. A kdo v tom vidí něco jiného a tento snímek nedocení, je blbé perverzní prase, předpokládám. Docela překvapení od tohoto režiséra, protože jeho Hedwig and the Angry Inch je úžasná podívaná. Nicméně když to shrnu - jsem blbé perverzní prase, které zjistilo, že mu film vlastně nemůže nabídnout nic, co by neznalo a v polovině to vypnulo. ()
Hedwig a Angry Inch mě nadchla, tady mě bohužel napadají jen samá rozmrzelá proč (kdo, co, s kým a jak bylo vcelku zřejmé), kterým vévodí PROČ si proboha někdo myslí, že explicitními sexuálními scénami v jednadvacátém století někoho šokuje (protože nic víc jsem tam fakt neobjevila a i jako čisté porno to za moc nestojí). Možná tak některé matky... jenže ta moje pracuje od mládí na psychiatrii a při nejlepší vůli mě nenapadá nic, co by ji ještě mohlo šokovat. Ale to jsem odbočila. Možná si JCM myslel, že tvoří, cituji, citlivou meditaci a úvahu nad světem postmoderní absolutní svobody, ale pro mé oči natočil mlýnek na maso, z kterého vypadávají karbanátky spatlané z kdovíčeho a smažené na oleji, který byl přepálený už před dvaceti lety, a bezděčně se tak zařadil mezi pokrytce, které se jeho snímek snaží (asi) kritizovat. ()
Když tak čtu příspěvky, v jednom film asi uhodil na hlavičku - v žádném jsem si nepřečetl, že by si někdo ztěžoval na lesbické scény ve filmu, ale když už si někdo ztěžuje, tak na gay scény ve filmu. Což mi připadá trochu divné a tak nějak to ukazuje dnešní klasiku - lesbičky se tak nějak vzaly na milost, protože se na ně krásně kouká, ale chlapi? To chraň kdokoliv. Takže už za to má film u mě bod, že ukázal, že i mezi chlapama to může být krásné, erotické a romantické. Film mě příjemně překvapil, přestože mi nabídl přesně to, co jsem od něj očekával (věděl jsem, do čeho jdu). Scény s vibračním vajíčkem nebo zpívání americké hymny jsou fakt perfektní a dost jsem se při nich bavil, stejně tak šéf clubu Shortbus a jeho nezapomenutelné oblečky. K tomu dobrá hudba. Film asi ne pro každého a asi bych před ním i pár lidí varoval, ale asi nejsem "normální" mě se prostě podobné filmy líbí a mám je rád. ()
Galerie (45)
Photo © THINKFilm
Zajímavosti (2)
- Během konkurzu museli všichni zúčastnění předložit 10minutové video sebe sama popisující významnou sexuální zkušenost. Režisér takto obdržel cca 500 nahrávek. (Proroček)
- Scény skupinového sexu se účastnil i sám režisér John Cameron Mitchell, kterého je možné na okamžik zahlédnout, jak orálně uspokojuje jednu z žen. Přestože sám Mitchell je homosexuál, v rozhovoru se vyjádřil, že ho to ono uspokojování ženy docela bavilo. (Mo.)
Související novinky
Prachy dělaj člověka
Charlie Kaufman, slavný a Oscarem oceněný scénárista Věčného svitu neposkvrněné mysli, se rozhodnul režírovat svůj první film. To není žádná novinka, o filmu s prapodivným názvem SYNEKDOCHA se mluví… (více)
Prvá otázka, ktorú Shortbus zvláda (nechcene) položiť je: "Nakoľko má ešte zmysel snažiť sa byť vo filme kontroverzným, šokujúcim, otvoreným, nekonvenčným a hocijakým iným "nevšedným" štýlom zaujímavý?" A druhou otázkou je zvládnutie vyobrazenia emócií pomocou explicitných sexuálnych scén. ........... V prvom prípade sa odpoveď drhne v záporne. Najlepšie tento jav vyjadril (na režisérovu smolu až priveľmi) sebareflexívny komentár vrchného transvestitu v scéne hromadného sexu: "Je to ako v 60-tych rokoch, akurát plné beznádeje." Scény, ktorými film chce byť výrazný a disponovať provokatívnym charakterom sú vlastne len opakovaným vyváraním už známych ingrediencií (napr. scény hromadného sexu - a oveľa pôsobivejšie- sa objavili napr. už v Antonioniho dobovému "hippie komentáru" Zabriskie Point ), čoho následok je vlažnosť hneď pri koreni. Vsadenie na danú kartu sa teda nevypláca, snímka ostáva v obyčajnej rovine povrchne explicitného snaženia sa o prezentáciu seba samej ako niečo cennejšie, než čím v skutočnosti je. O to horšie, že sa jedná o vabank. Jednoduchšie vyjadrené - snobsky zmýšľajúce porno. Áno, film je otvorený, ale jeho dvere dokorán prepúšťajú maximálne slabý vietor privievajúci trochu feromónov. .......... To následne ovplyvňuje druhú otázku - v rovine emotívnej znie Shortbus ako čistokrvný kalkul. Homosexuálny vzťah, citovo vyhasnutá domina, žena, ktorá nie ej schopná dosiahnuť orgazmus - všetci pôsobia ako neohybné figúrky s prostou motiváciou, ktorej jednosmernosť je toporne schovávaná za lacné "dumanie" nad otázkami sexuality. Tieto myšlienkové pochody sa postavám vo filme jednoducho nedajú uveriť - znejú priveľmi šablónovito a priehľadne, všetky smerujú len k ďalšej dávke "kontroverznej erotiky". .......... Shortbus sa proti svojej vôli stáva ukážkou faktu, že tváriť sa odvážne a šokujúco prostredníctvom sexu je v dnešnej dobe vlastne atavistické, pri toľkej snahe rovno disfunkčné šteklenie na znecitlivených miestach, alebo evokácia schopností, ktoré ovládal Bertolluci (elegantne a precítene - vravím o využitiu erotických scén k vykresľovaniu postáv) pred štyridsiatimi rokmi je v Mitchellovom prevedení len banálnym pornografickým drístom, ktorého slabiny sa dajú ľahko a rýchlo obnažiť. .......... Čo sa vcelku vydarilo, je počiatočné prepájanie jednotlivých postáv, ktoré spočiatku zvládajú svojou dynamikou diváka v úvode rýchlo zaujať a bez problémov vtiahnuť do centra diania, bohužiaľ, následné objavovanie sa stále viac a viac prepadá do eroticky chladnej promiskuitnej nudy. V téme dynamickosti snímky sa oplatí spomenúť aj prejazdy kamery nad insitne stvárneným New Yorkom z vtáčieho pohľadu. Samoúčelnosť týchto jázd nie je vôbec tak nežiadúca, ako ich výtvarné spracovanie. Podobné vychytávky rád využíva taktiež Gaspar Noé, akurát v jeho podaní sa im darí gradovať atmosféru celého diela, zatiaľ čo tu sa z New Yorku stáva sada zjednodušených škatúľ a sledovať túto nepodarenú výtvarnú finesu z tak úľubne animovaného lietajúceho pohľadu je smiešne, v kontraste s následne hranými scénami ostro realistickými vyvoláva špecifický druh pachute. .......... Shortbus nie je ničím objavným ani zaujímavo odvážnym. Sexualita a s ňou spojené otázky a city v ňom fungujú zle - vypočítavo a tým pádom strnulo, dosiahnutie väčších hĺbok obsahu sa rovná len režisérovej ilúzii. () (méně) (více)