Na dotek

Nebudu zastírat: na film byla (maximálně) vhodná nálada, před shlédnutím něco zažito, chuť nechat se dojmout a poučit se... a uvidět, že filmy jsou inspirovány skutečnými příběhy lidí. Připomenout si ten pocit, že někde tam venku je zákonitě někdo další, kdo se cítí stejně jako vy... Dneska to prostě nade mnou vyhrál neodbytný feeling, že si musím pustit něco, co dokáži ocenit. Po duševní stránce o po stránce vztahů. Něco inteligentního, kurevsky upřímného a dramatického. Jakkoliv divně to zní, vidět Closer před dvěma lety, byl by to pro mne jen další prázdný, přehnaný snímek o milostném čtyřúhelníku - [* RATED] aneb už vím, proč mají amíci věkovou hranici 21 let. Ve státech asi berou dospělost podle následujícího grafu: čím vícekrát zlomené srdce, tím vyspělejší člověk. Jo, život... VERY FUCKING SPECIAL THX to Botič. P.S. Kdo by to byl řekl, že se mi po x letech přestane hnusit Julia Roberts a začne se mi naopak líbit..? (06.12.2010)

Jak zvláštní je tahle pravda. Je to dar nebo bič, který lze předložit na požádání? A je pravda to, co se opravdu stalo nebo to, co se CHCE slyšet? A jak s ní nakládat? Zraňovat? Udělat z ní zbraň proti sobě? Nebo kvůli klidu a míru taktizovat, manévrovat, lhát? Mike Nichols na nás naložil otázky a teď si přiznejme: jsme ti upřímní a pravdomluvní nebo ti, kteří se ptají a pak to neunesou? (13.04.2005)

Pro mě to nebyla telenovela pro náročnější, ale docela slušná depka poněkud divadelního rozměru. Inteligentní film o sexu. Kdyby takhle vypadaly Prcičky (pubertu už má snad hodně z nás za sebou), vzal bych je na milost. Herecké obsazení - naprosto nejuvěřitelnější jsou charismatický Clive Owen a totálne sexy Natalie Portman (zvlášť v klubu.) Jediné výhrady mám snad k postavám, které podle mě jednaly v mnoha případech dost nelogicky. (28.04.2005)

Co je v životě důležitější? Říkat a vyžadovat pravdu nebo se nechat unášet na křídlech sladké nevědomosti. Upřímnost, však nemusí být vždy tím nejhorším. Zvláštní studie mezilidských vztahů utvořená čtveřicí různorodých lidí a hlavně jejich city. Útočící na naše slabé stránky a hlavně na to, co se tak usilovně snažíme potlačit. Na první pohled se film může jevit jako chladný a vykalkulovaný odehrávající se ve světe, kde si všichni ubližují a lidské city jsou jen prázdná slova, neboť o co v tomto světě opravdu jde je sex. Ale na ten druhý jsem v něm našel jistý akt porozumění, proč se postavy k sobě tak chovají a co od sebe očekávají. (19.09.2008)

Analytická geometrie v londýnských interiérech, kde každý tupý úhel ostře zraňuje. Divadelní hra zůstála konverzačním psychologickým dramatem. Herci odříkávají své afektované dialogy a ze všech pórů dýchá chlad......... A přesto málokterý film dokázal říct o napětí mezi břehy pravda a láska víc. Je to krutá amorální pohádka s poučením, že lež má sice krátké nohy, ale může zajít daleko.............. A čtyřčlenné angloamerické souhvězdí funguje jako team i jednotlivě. Okouzlující slaboch Juda Lawa zápasí o nečitelnou fotografku a zdánlivě nekomplikovanou striptérku s pragmatickým, ale vášnivým chirurgem Larrym v silném podání Clivea Owena. Tyhle figurky hrají krutou hru samy se sebou i s divákem, pád do temnot otevírá staré jizvy i Pandořiny skřínky, aby zanechal nejdříve vztek a bolest, poté hořkost, lítost a nakonec prázdnotu a tmu, kterou ani rozsvícená lampička nezažene. P.S. Ten první záběr za doprovodu songu Damiena Rice Blower´s daughter, kdy se k sobě v oceánů lidských duší houpavě přibližují Law a Natalie Portman, je jeden z těch, který mám v mysli vypálen jako cejch. Kdo nezažil zázračnou osudovost letmého setkání, nepochopí... (24.04.2007)