Tlumočnice

„Pomsta je pohodlná forma zármutku.“ Okrem inteligentného, neuponáhľaného scenára, si ma TLMOČNÍČKA získala jedna radosť plynúcim dialógom. Pritom len v hŕstke scén sa zvýši hlas. Ďalej rozvážnou réžiou skúseného Sydneyho Pollacka, pútavou kamerou nenahraditeľného Dariusza Khondjiho a dobrým hereckým obsadením titulných (životom ubolených a unavených) postáv. Nicole Kidman mi po dlhom čase znova pripadala dobrá a zraniteľná a rezervovaný Penn ma zaujal kamennou tvárou a nečitateľným hlasovým prejavom. Takže si síce nie ste istí, čo si myslí, ste si ale istí tým, že mu to myslí. Spolu tvoria zaujímavý, originálny pár. Režisér mi po slabom NÁHODNOM STRETNUTÍ sprostredkoval niekoľko príjemných pocitov z pozerania svojho najnovšieho filmu (vtedy som nevedel, že posledného). Ale možno i kvôli prehnanej dĺžke (kvôli čomu postupne príde rad aj na veci, ktoré pokojne mohli byť vystrihnuté) som váhal v hodnotení. Volím prísnejšie 3*napriek tomu, že snímka strhne, dojme, ponapína diváka ako posteľnú plachtu, donúti ho zamyslieť sa a ukáže, kam až môže viesť sklamanie nad človekom, ktorému ste verili. Predčasným vrcholom je adrenalínom naprataná scéna v autobuse, ktorá ale zároveň paradoxne vôbec nepasuje do „pokojnej“ hitchcockovskej atmosféry filmu. (10.11.2005)

Tlumočnice se pohybuje ve vyjetých cestách thrillerů Sydney Pollacka a do jisté míry napodobuje rámec jeho Tří dnů Kondora. Narozdíl od něj ale není tak precizní, poněkud skřípe dějová linie politického spiknutí a rašící milostné vzplanutí mezi hlavní hrdinkou a vyšetřovatelem. Sean Penn si u mě jako herec stojí velmi vysoko, ale jeho role člena tajné služby je snad první, kterou jsem mu nevěřil, i když netvrdím, že podává slabý výkon. Jen to jeho pojetí je pro mě trochu nestravitelné. Nemyslím, že by členové tajné služby měli být ranaři a lidé bez nervů, nicméně kdyby můj kolega dával najevo tak silné emoce, asi bych se bál, že neprojde u psychotestů a poněkud by mě znejisťoval. Nicole Kidman sice hraje slušný standard, ale ruku na srdce, daleko férovější by bylo obsadit do té role černou dívku vzhledem k tématu a zápletce. Tu partyzánku jsem jí mimochodem nevěřil taky, ještě že zůstalo u jediné fotografie. Pollack má nevyrovnané tempo a poněkud křečovitě naroubovaný závěr, nicméně sama zápletka s pointou je nosná a poměrně originální a 20 minut rámovaných setkáním tlumočnice s vůdcem opozice a následným atentátem v autobusu je naprosto precizních. Kdyby si film udržel celou dobu takovou atmosféru a dynamiku, bylo by to pět vyfutrovaných hvězdiček. Celkový dojem: 65 %. Zklamalo mě využití či spíše nevyužití Catherine Keener, která je špičkovou herečkou, a tak zbytečnou postavu si jednoduše nezasloužila... (29.03.2010)

Príjemný konspiračný triler z hviezdnou dvojkou. Bohužial takýchto filmov je dosť a na to, aby z nich Tlmočnica vyčnievala, potrebovala by výraznejšiu a menej predvídatelnú pointu. Chvílami je to napínavé, dobre sa to pozerá, ale rýchlo vyprchá. Pollack politické trilery vie, to zase vieme my, takže očakávania boli trochu vyššie. Ústredná dvojka pripomenie Redforda s Dunawaykou z Troch dní Kondora, tu je ale hlavná postava žena. (26.08.2009)

Vůbec netuším, co ten film chtěl říct. Jako vážně - afričtí revolucionáři že se stávají sami tyrany? To se přece ví. Dokonce ani tolik oslavovaný Nelson Mandela nebyl jiný. Že při všech těch nesmyslných bojích o moc a podporu ze zahraničí umírají nevinní lidé? To se také ví. Co se neví, co se s tím dá dělat. Možná přestat Afriku zcela dotovat. Ale o tom tenhle film není. Tváří se jako politický thriller, přitom je průhledný jak papír proti slunci, nic nového nepřináší, napětí už vůbec ne, chemie mezi Kidmanovou a Pennem nefunguje a hlava afrického státu vydává svůj životopis v angličtině a k celé situaci se nakonec vlastně nijak neprojeví. Takže film o ničem a napínavý mi rovněž nepřišel. (01.12.2019)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)