Kill Bill 2

Rozpaky přetrvávající z prvního dílu bohužel zůstávají. To, co mnozí označují za nejlepší Tarantinův film, je pro mne spíše rozčarování... Rob Roy píše v souvislosti s tímhle filmem o ,,nadčasovém archetypálním příběhu". Ano, jistě se dá vypozorovat mnoho takových náznaků, mnoho aluzí na klasická východní filmová díla, hodně Tarantinovy snahy a jistě i umu, ale já v tomhle filmu vidím přesto jen bohapustou slátaninu. Tu kus toho, tu kus onoho a vše moderně postmoderně slepeno do filmového slepence, což samo o sobě film filmem ještě nedělá. Ať už točil svůj opus kvůli čemukoli, rozhodně se minul s mým chápáním kvalitního filmu... Ač platí klady zmiňované v komentáři k prvního dílu, celkový výsledek za to nestojí... Jediná zajímavost je snad ta, že Tarantino téměř kompletně vykradl syžet francouzské filmové klasiky Nevěsta byla v černém... (22.01.2007)

13% - Dějově prázdná bublina a infantilnost dialogů z jedničky asi záměrně zachovány... Ve dvojce jsem zaznamenal pouze delší stopáž (OMG!), a méně akce. Upřímně řečeno, dal bych dvojce odpad, protože nuda zde byla ještě dokonalejší, než v jedničce, a to je co říct. Výkon Davida Carradina však hvězdu zaslouží. Je na čase bilancovat celek: Kill Bill (vol.1+2) je především značně neoriginální jak scénáristicky, tak filmařsky. Koná se zde nepovedené kopírování zejména Leoneho westernů -místy i hudebně (z čehož mi bylo nejprve do smíchu, pak do pláče...), a asijských filmů alla "krk mu přesek, ani necek". Těžko nalézám klady, i když bych fakt rád něco našel, aby tento koment nevypadal tak nenávistně. Jeden hlavní by tu asi byl v podobě Tarantinova řemesla. Po této zkušenosti však nevím, jestli je to stále ještě klad, a jestli to není jen vítězství formy nad obsahem... Quentine, tohle jsem ti nezbaštil. (27.05.2006)

Sice jsou oba díly hlavně výrazovými prostředky rozdílné jako den a noc, ale přesto je Kill Bill jedinečným a jednolitým filmovým dílem, které funguje ve všech ohledech. Zkombinovat neowestern se samurajskými meči je natolik výstřední nápad, že mohl dopadnout jenom průšvihem nebo nezapomenutelným zážitkem. Tarantinovi tak ke cti může sloužit to, že se mu povedlo to druhé a jeho počin zraje nečekaně rychlým tempem. (15.08.2006)

Volume 1 je Kill, Volume 2 Bill, tzn. nejdříve zabíjení, potom mluvení. Pasáže se zdánlivým loserem Madsenem a arogantním mandarínským staříkem s pletací jehlicí ve vlasech Pai Meiem vynikající, stejně tak nástup té vražedné čtyřky před kapli ve stylu nástupu Frankovy bandy v Tenkrát na Západě. Škoda jen, že se v poslední objasňující půlhodince ukázalo, jak moc rád režisér poslouchá repliky ze svého scénáře. Sečteno a podtrženo, za studena servírovaná pomsta Beatrix Kiddo zvané Nevěsta, či chcete-li Černá mamba je jasný důkaz Tarantinova vydobytí pozice autora, který si točí, co chce a jak se mu zamane a vy to buď milujete, nebo tím pohrdáte, ale nikdy to nepřehlídnete.. (09.09.2008)

Platí téměř doslova totéž, co o jedničce, jen se vytrácí formální výraznost a dialogy se vlečou jako slina ožralého mexikánce. Líbilo se mi pár jednotlivostí (postavy mistra Pai Meie a typický tarantinovský humusák Budd), ale celek je k nepřežití otravný, rozvleklý, roztříštěný, disharmonický, trapný a bezvýchodný. Navíc Uma Thurman působí v kung fu scénách strnule a nepřirozeně. Ano, děkuji, jsem zaujatý, uznávám, ale tohle skutečně nemusím. Chápu, oč Tarantinovi běží, oceňuju jistou sevřenost jeho estetického plánu, ale nejsem schopen nic dělat s faktem, že mi celek připadá jako totální debilita. Z celé stopáže Kill Billa se mi opravdu líbí jen závěrečný duel s Billem, za nějž dávám dvojce o hvězdu víc. (14.10.2005)