Nechoď klepat na dveře

Aj keď od Wendersa som nevidel ani zďaleka všetko, pred pár rokmi som sa mal možnosť pokochať výborným Nebom nad Berlínom, a to mi úplne stačí na to, aby som dokázal uznať režisérove kvality. Nechoď klopať na dvere ja vlastne úplne jednoduchý, a dalo by sa povedať, že aj oddychový film zo života a o živote. Prostý príbeh obyčajného (aj keď to nie je až taká pravda) jedinca v rokoch, ktorý sa rozhodne trochu zrekapitulovať svoj doterajší život a snáď dať všetko aj do poriadku. Žiadne preháňanie, reálne ľudské hodnoty (sto rokov nevidená mama, pokus o nadviazanie kontaktu s nikdy nevideným synom atď.) a veľmi príjemné prevedenie. Sam Shepard si nielenže samotný príbeh napísal, ale naviac ešte aj veľmi trefne svojou osobou zaopatril hlavného hrdinu. A výkon to je naozaj moc dobrý, hlavne prirodzený a obohatený o hercovu nepopierateľnú charizmu. Výborne sa však pozerá aj na zvyšné osadenstvo na čele s mimoriadne nadanou Sarah Polleyovou, ktorá ma po prvýkrát očarila ešte v minulom storočí v Limanovom Go a odvtedy s obdivom sledujem každú jej rolu. Na záver teda len moje odporúčanie. Určite nie film pre všetkých, ale pre milovníkov takýchto malých - veľkých príbehov určite. (16.04.2008)

Shepard je sice frajer co napsal smysluplný příběh, který i herecky celou dobu táhne, ale mám takový pocit, že Wendersovi to tentokrát všechno tak úplně nezapadlo do jednoho celku.. Vtipné či naprosto magické momenty střídají scény krajně iritující (především drtivá většina výstupů Howardova syna) a já jako divák zůstávám na konci rozpolcen, nalomen ale neuspokojen.. (15.01.2022)

Sice dost jednoduchej, ale příjemnej, hezky barevnej film. Vadilo mi jen, že v některých situacích se postavy chovaly debilně. To, že hlavnímu hrdinovi jebne a rozhodne se prchnout uprostřed natáčení svýho novýho filmu napravovat průsery, který dokázal vyprodukovat během svýho nespoutanýho řádění v minulosti, by ještě šlo. To, že cestou ničí svoje kreditky a zahazuje mobily už mě trochu vytáčí a vrcholem bylo setkání s jeho synem, kterej chytne amok a začne lítat po městě jako magor, z okna svýho bytu vyhází veškerej jeho obsah včetně gauče, na kterým pak střídavě přímo na silnici vegetujou skoro všechny hlavní postavy filmu a ještě na tatínka startuje se zaťatejma pěstičkama... no úlet. Já s tím teda nemám zkušenost, ale kdybych ve dvaceti jako poloviční sirotek zjistil, že můj fotřík žije (což se mu matka vlastně snažila v minulosti říct, ale nějak jí moc neposlouchal) a vyhledal mě, choval bych se trochu jinak, aspoň teda myslím. (22.09.2010)

Ani v Nechoď klepat na dveře Wenders neopouští svůj režisérský „trademark“: tempo příběhu plyne pozvolna, stejně jako život na americkém maloměstě, postavy jsou psychologicky výborně prokreslené a režisér klade důraz na řadu detailů, které působivost celku umocňují. Ani dvouhodinová stopáž není na překážku, jen po divákovi vyžaduje více trpělivosti, než kdyby sledoval bezmyšlenkovitou popcornovku. (20.03.2006)

Film kazí předvídatelný scénář, občas malinko šroubované dialogy, nezvládnuté scény velkých emocí a nepřesvědčivý výkon Gabriela Manna. Škoda, protože režijní styl Wima Wenderse mám moc rád (jen ty vypjaté scény mu tedy moc nejdou) a Sam Shepard, Jessica Lange a především Sarah Polley hrají famózně. Perlou je scéna z natáčeného westernu. (25.01.2010)