Škyt

I přes všechnu jistou eperimentalitu tohoto díla, já se skvěle bavil. Místy se bohužel do tohoto nápaditého snímku po tichých krůčkách vkradla paní nuda, ale Pálfi je zručný režisér a vždycky ji dokázal zahnat zpět do kouta. Škyt je film, který si jen tak s jiným nespletete. Originální a poutavý nápad zabalen do atraktivní režie, je už sám o sobě chutným bonbonkem každému filmovému nadšenci. (18.10.2006)

Zčásti je škoda, že György Pálfi neměl pro svůj bizarně laděný debut k dispozici konzistentější scénář, takhle je to v podstatě jen výjev běžného života na vesnici a'la Vesnička či Poštovský panáček (hlavně Menzelovi je toto pojetí podobné), okořeněný černějším zvratem. Nicméně film je ale velice sympatickým experimentem s vyprávěním příběhu beze slov, což nemá, pokud mě paměť neklame, ve filmové historii obdoby (v němých filmech dialogy byly také, ale v podobě mezititulků). Nevím ale, jestli je to jen můj dojem, ale právě němá stylizace jako by měla spolupodíl na zmíněné rozkouskovanosti. Nicméně, a to jsem původně nepředpokládal, je Škyt vedle pohledu na středoevropský venkov také parádní komedií, zásluhou pozoruhodných postaviček, jako je například symbol filmu - škytající stařík, navíc závěrečná svatební hostina vytahuje na světlo písničku, kterou každý cynický romantik, jakmile ji uslyší, prohlásí za svoji hymnu. I přes ne úplnou spokojenost se ale jedná o výbornou pozvánku na další Pálfiho počiny a nadto je zde asi nejvýraznější testování filmové techniky od dob francouzské nové vlny. 70% (31.08.2010)

Jeden z tých prípadov, keď je oficiálna synopsia presná, výstižná a vo svojej dokonalosti geniálna. Debut momentálne najlepšieho aktívneho maďarského režiséra a môjho obľúbenca, György Pálfiho, je pestrofarebnou mozaikou vidieku na všetkých úrovniach - od dedinskej komunity po ten najdrobnejší hmyz. Formálna stránka je na nebývalo vysokej úrovni (až je vlastne nielen na európsky film, ale aj samotný rok vzniku nadmieru uspokojivá) a dokumentaristický štýl s dôrazom na detail (vo všetkých filmových aj bežných zmysloch slova), ostrosť obrazu a absolútne špičkový zvuk je unikátnym prístupom k "civilnej" látke. Makro zábery na drobnú faunu a flóru strieda kamera vtierajúca sa do súkromia obyvateľov vykonávajúcich bežné činnosti, ktoré Pálfi zrovnáva so zvieratami a strojmi, čím ich stavia na rovnakú úroveň bez prítomnosti čo i len náznaku kontrastu. Práve tu vidím tú odvážnosť, ktorú spomína aj Douglas. Predstavu zvláštneho dokumentu dotvára aj absencia dialógov, resp. s výnimkou asi 3 scén hovoreného slova ako takého, vďaka čomu ešte viac vyniká obraz i zvuk. Hľadať tu príbeh je zbytočné, i keď len v náznakoch sa odohráva mnohé - napr. tu máme čosi vzdialene pripomínajúce kriminálny prípad a postavu policajta, ktorý sa ju pokúša vyriešiť a trávi tak čas medzi dedinčanmi. Nie, Hukkle je postavený na asociáciách a vzájomných prepojeniach medzi živočíšnou ríšou a ľudskou sociálnou štruktúrou, ktoré dohromady vytvárajú pomocou prebiehajúcich procesov zaberajúcich väčšie či menšie časové úseky (resp. obdobia, reprezentované charakteristickými časozbernými sekvenciami) ucelený a bezchybne fungujúci ekosystém. Do toho Pálfi využíva pokročilú animáciu a efekty (rentgen, konvalinka na hrobe), podsúva humorné prvky a opäť tradične rozdeľuje divácku obec na dva tábory. Ja sa s hrdosťou zaradím medzi tých, ktorých tvorba maďarského filmového mága neustále nadchýna a milo prekvapuje. K dokonalosti mi chýbal len možno ucelenejší príbeh, alebo aspoň pritlačenie v niektorých úsekoch. P.S.: Potitulkové zakončenie sa vracia scenáristickou okľukou k začiatku filmu - ako sa "príbeh" začína, tak sa aj končí - čím vzniká cielená harmónia a dokonalé rozuzlenie veľmi mierneho dramatického trojuholníka, tj. dodržiava správny filmový kompozičný postup. 85% (08.04.2014)

Taký ten neškodný artík, ktorý zabaví, neurazí, nenadchne a nič užitočné nepovie. Malomestská symfónia od veľmi talentovaného režiséra, ktorý sa bystro a poeticky vyjadruje obrazom aby o pár rokov neskôr natočil masterpiece akým bola Taxidermia. Škoda len, že ma to celkom nudilo. Takže za hodnotu filmu a originalitu tak 4* a za pôžitok zo sledovania 2* :) (25.12.2015)

Opět jeden z krásných minimalistických filmových úlovků. Dvěma hlavními rovinami filmu je zvuk a obraz. Ovšem zvuk je zde možno nahradit plurálem zvuky - všechny kromě lidských slov, jelikož ta jsou ve filmu důrazně zeslabena právě až na úroveň jakýchsi pazvuků... Ono ani nejsou důležitá, jelikož vše lze odvodit od obrazu, který je svým způsobem až animální a prochází všemi úrovněmi od podzemí až po sféry vzduchu. Jedná se o takový průřez děním v jedné malé maďarské vesničce... celý film tepe v tempu škytavkovitých zvuků vydávaných jedním místním dědou... jeden by neřekl, jak může znít jedna filmová škytavka zvukomalebně a vtipně:-) Filmeček pro klubové fandy, jenž mi kdysi v kině příjemně polechtal bránici. (06.07.2009)