Afoňa
Obsahy(1)
Afoňa je prostý člověk, který si zvolil život svobodného mládence. Pracuje jako instalatér, vlastní jen garsonku a většinu času tráví s kamarády v putyce. V podniku kvůli němu často svolávají schůze, na nichž se jej pokoušejí přimět k spořádanému životu. Většinou však na nich jde pouze o formální napomenutí, Afoňův bezcílný způsob života ve skutečnosti nikomu nepřekáží, ba dokonce se zdá, jako by jeho netečnost měla vyšší, snad filozofický smysl. Režisér Grigorij Danělija nad svým hrdinou nemoralizuje. S nadhledem se usmívá, jako by vyčkával, až si sám Afoňa uvědomí prázdnotu vlastní existence. Z toho důvodu si při obsazení filmu vybral herce osvědčené jak v komediích, tak i v psychologicky náročných filmech. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Instalatér Afonya (Leonid Kuravlyov) je bezstarostný chlapík, který nic velkého neřeší. Ani nechce. Postupem času si však začne uvědomovat jakousi prázdnotu, životní nenaplnění. Jeho solitérství mu pomáhá zmírnit Kolya (výborný Evgeniy Leonov), avšak i ten pociťuje svou vlastní prázdnotu a nepochopení. Film je působivý odraz socialistického zřízení v 70. letech se vším všudy (paneláky, partajní schůze). ()
Miluju SSSR! Tenhle komentář píšu pár hodin poté, co Vladimir Vladimirovič Putin nadšenému davu oznámil návrat Krymu domů. Chápu, že po přečtění mého prvního výkřiku nabyde tvář mnohých osob barvy sovětské vlajky. Rusové ale dobré snímky dělat umějí, ne že ne. Tahle komedie o člověku, který si svou přílišnou bezstarostností nechává život protéci mezi prsty a přitom tak ubližuje i lidem okolo, pohladí na duši a zahřeje u srdce. Trojice Kuravljov, Leonov a Simonova nevíc odevzdala skvělé herecké výkony. Myslím si, že by ruští tvůrci se měli rozpomenout na poctivou filmařinu. Když je v Rusku podíl kinotržeb z domácích snímků pouze 14 %, tak asi někde není něco v pořádku. 100% ()
„Ale pak se vzchopila. Dneska bys ji nepoznal. Je vždycky milá. A nosí vždycky svou čapku. Dokonce začala psát básně na nástěnku. O chřipce, encefalitidě...nejdůležitější je se vzchopit! Chápeš?“ Ale není už pro Afoňu příliš pozdě? Hlavní hrdina, věčný flákač a ožrala má svůj styl. Zastavuje si taxík jen proto, aby si mohl od řidiče připálit cigaretu, před tramvajákem si hraje na postiženého, aby mohl nastoupit předními dveřmi, umí to se ženskými (pokud od nich zrovna nedostává krásné facky), svého kamaráda nechává spát ve vaně, skvěle tancuje (groteskní scéna za doprovodu „cool“ kapely) a neustále „sklízí brambory“. K mému překvapení jsem se docela dlouho slušně bavil (zamýšleným fórům!), ale postupně humor mizí, dostaví se melancholie s probuzením, ale také rozmělněním až plíživou nudou. Ono „vystřízlivění“ zrovna nevytrhne, ale mohlo být horší (min, ideologičtější). Lepší průměr. „Fedulove!“ - „Ale né, zahlídla mě…co chceš?!“ - „Vrať se do práce!“ - „Copak nemáme podle zákona přestávku na oběd?!“ - „On ji ale má už od 10 hodin!“ ()
Film, který ve své podstatě neztratil nic na aktuálnosti. Afonja je ztracený starý mládenec, který nemá žádný smysl života, a tak pije a v práci se fláká, co to jde (zajímavé, že hlavní hrdina je skoro antisocialistický v roce 1975 v SSSR). Má ovšem taky zlatý srdce a nakonec ho zachrání nečekaná láska. Kuravljov je v hlavní roli skvělý. :=))) ()
Ono schéma komedie se svérázným hrdinou nebo hrdiny, kteří žije svým nezávislým stylem a životem požitkáře s vlastní filozofií proti zaužívaným konvencím okolí, mám ve filmech často rád. Georgij Danělija je navíc režisér, kterému se v tomto duchu vydařil starší film Nebuď smutný (1969). Ale Afoňovo zmoudření bylo na mě až moc soudružské, poplatné komunistickému smýšlení a co je nejhorší, hlavně vyčpělé a nudné. :( Pro mě příklad té horší podoby socialistické komedie pohybující se kdesi v dobovém průměru. Skoro jsem se ani nezasmál, ani těch pár svérázností mě v takovém podání (vzhledem k tomu, jak mají v souvislosti s poselstvím filmu vyznít), nijak neoslovilo a cestu ani k jedné z hlavních postav nebo samotným hercům jsem si nenašel, byť alespoň hrdinka „napravující“ toho „pomýleného“ hrdinu sympatická byla. Jedna z mála pro mě zajímavých scén začala poté, co si Afoňa tuším prvně nasadí svůj klobouk a baví se postupně se dvěma dalšími kolegy v bytě o životním stylu či lidské individualitě. [35%] ()
Reklama