Trio z Belleville

Po výtvarné stránce slast, jíž se ani Pixar se vší svou digitální parádou nemůže rovnat, avšak příběh je divný (lepší by bylo užít anglického slůvka "weird"). Lidé jsou tu jen směšnými karikaturami , k nímž není snadno najít vztah. A také humor je natolik zvláštní, že jsem spíš kroutil hlavou, než abych se smál. Když už jsem se zasmál, byl to hořký smích. Výsledek je značně depresivní, ale bez čitelného poselství. Nemám potřebu přivozovat si samoúčelně sklíčenost, byť krásně animovanou. (18.02.2006)

Ach, mějte mě za ignoranta a neznaboha, ale ač mě hudba těchhle trojčat uchvátila (viz Django a Josephine, na ty dva bych se vydržela dívat donekonečna) a výtvarná stylizace okouzlila, děj snímku mě nechal zcela chladnou (asi jako jednu z nedovařených žab z Bellevilleské stoky). Snad až ty první takty Marseillaisy jako oslava padouchova skonu dokázaly vyloudit na mé tváři úsměv. Bohužel. Upřímně váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nechám to na 3 s úctou k Chometovi (jehož kratičký segment z Paříži, miluji tě mě potěšil velmi). (18.06.2011)

80 minut stačilo k tomu, abyste se dozvěděli vše o životě osamělého cyklisty jeho věrného chlupatého přítele Bruna a jeho babičce s popelníkovými brýlemi. 80 minut, které byli v mém životě hodně příjemných a rozhodně nelituji jejich svěření do rukou fantastického Sylvaina Chometa, který má nekonečně mnoho nápadů a prakticky celý film je jedna velká přehlídka originality. Tenhle člověk se nebojí ukázat dnešní dobu, tak jak je a někomu se může zdát i kontroverzní (Oscaři jsou zde nakresleni jako tlustí panáci). Pokud mám říci, která z postav mě posadila na řiť (je jich fakt hodně, ale přeci jen jedna měla neuvěřitelně mnoho elánu). A tím je číšník, který chodí neustále v záklonu a svým širokým úsměvem navozuje příjemnou atmosféru. Jeho klanění se "bossovi" je fakt perfektní. Tenhle film musíte vidět !! Vážně! (15.02.2008)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)

Do babiččina příjezdu do Belleville film sršící nápady, který má spád, je zábavný. Poté trochu ztrácí dech, zabředá v jednotlivostech, aby se na konci vrátil na zajeté koleje a završil hodně originální podívanou, která má svou laskavostí, melancholií a vzpomínáním na staré dobré časy určitým způsobem blízko k Tatiho poetice, což Chomet potvrdil následným Iluzionistou . (14.10.2014)