It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Recenze (52)
Jediná věc, nad kterou by člověk mohl pozastavit je, proč, když It Might Get Loud má být srovnáním přístupů tří generací ke hře na elektrickou kytaru, tu jako zástupce „současnosti“ figuruje právě Jack White se svým, jak sám říká, „zpátečnickým“ přístupem k hudbě. Nakonec to ale smysl nabere, a je vtipné, byť je to možná jenom nešťastným střihem, že právě White, nejmladší ze tří legend, zde o hudbě mluví s největším přehledem a zdaleka nejinteligentněji. ()
Přes můj silně pozitivní vztah k hudbě jako takové mě tento dokument nijak zvlášť nenadchnul. Všichni tři pánové jsou stoprocentně nadaní a vynikající hudebníci, ale dohromady to působilo dost nuceně. Sledovat je společně jamovat by měl přece být super zážitek, ale tady to působilo, jako by se ani sejít nechtěli. Rozhodně promarněná šance na vytvoření hudebního díla, které by bavilo nejen diváky, ale hlavně protagonisty samotné. ()
Hudební dokument, který docení jen úzká skupina diváků. Hodinu a půl dlouhé krafání o hudbě, o kytarách, o Zeppelínech a kdoví o čem ještě. Jelikož Jack White je génius a Jimmy Page bůh, je tohle jeden z mála snímků, u kterého se neubráním zaujatému hodnocení. ()
Dost povedenej dokument. Ovšem nepříznivcům kytary nebo rockové hudby a nebo jednoho z těchto tří je to nejspíš celkem o ničem. Já sem na to koukal hlavně kvůli Whiteovi. Miluju jeho názory, jeho hru, jeho techniku, to jak hraje jen na analog a starý kytary a zesilovače. Jimmy Page byl taky zajímavej. Je to legenda. Při scéne kdy Page hraje riff Whole Lotta Love a White i Edge na něj koukají s respektem mi opravdu běhal mráz po zádech. Části o Edgeovi mě moc nebrali jelikož nejsem fanoušek U2. Ale každopádně je to smypatickej týpek a to jak si pohrává s efektama je taky dost zajímavý. Hodně dobře natočený. Vtáhne to. Vydáme se do Anglie 50. let, do detroitských garáži 90. let a taky za U2 do Dublinu.... ()
Page a White jen potvrdili,že hudbu cítí a že jsou geniální hudebníci.Neznám ale osobu,která by po shlednutí tohoto filmu neprohlásila,že Edge je idiot .. ()
3.5 ()
Výborný film, Jack White, můj velký oblíbenec, trošku i kytarový idol, Jimmy Page, správný děda, co na kytaru válí i ve svém věku parádně, je vidět jak ho to baví, Edge, ten mi moc nesedl, umí používat efekty pěkně, ale oproti výše zmíněným dvěma Kytaristům, on je pro mě jen kytarista. Trošku škoda že režisér nepřidal pár scén, které by tam mohli, nebo spíš měly být (diskuze o strunách, Jack hrající seven nation army a hllavně, Jimmy hrající na theremin). PS: Můj názor je takový, vyměnit Edge za Johna Fruscianta a jen sledovat tu parádní trojku. ()
Tady jsem se poprvé pořádně podívala na Jacka Whiteho. Spíš jsem si teda poslechla jeho hudbu. A su ztracená. Bezesporu i Jimmi Page a The Edge z U2 jsou výborní muzikanti. Ale Jack je geniální. A Film neměl chybu. Už jen proto, že vtáhl naprostého hudebního analfabeta jako já do kouzla opravdové muziky. Protože to, co oni dokážou, je fakt nářez. ()
Netradičný dokument ktorý vás musí strašne baviť veľmi príjemnou atmosférou, vynikajúcimi hudobníkmi a po ktorého zhliadnutí budete mať nevyčerpatelné množstvo pozitívnej energie do celého dňa. ()
Jednoznačně film pro milovníky hudby a především pro fanoušky kytary. Než dokument, je to spíš takový zamyšlení nad kytarou s různými přístupy ke hře na ní. Je zřejmé, že tento film stojí a padá s vaší oblibou jednotlivých kytaristů - jelikož jsem velký fanoušek Jimmyho Page, sekvence s ním byly pro mě ty nejpoutavější. Škoda, že nedostal větší prostor na úkor zbývající dvojice White/Edge. Whiteovy příspěvky byly sice místy zajímavé, ale působí na mě často afektovaně a invečně za každou cenu, i když je pravdou, že je asi nejvhodnější zástupce mladé kytarové generace. To Edge je pro mě jen nudný patron, jehož domovskou kapelu jsem nikdy neuznával. Mnohem víc bych na jeho místě ocenil např. Hetfielda/Hammetta z Metallica nebo Slashe z GNR, protože dle mého názoru měli na progresi kytarové hudby v 80.letech mnohem větší dopad než celý Edge a jeho U2. ()
Zajímavě natočený dokument o generačních rozdílných pohledech na kytaru a na práci s ní. Jen opravdoví fanoušci dokáží tento dokument docenit. Což je jeho největší slabinou. ()
Výborná uvodní scéna :) Jinak celkově skvělá inspirace pro všechy hudebníky. Každý z těch tří kytaristů tam zastává trochu jinek styl a jinou životní cestu a netvrdil bych, že tam některý z nich nepatří. Škoda té krátké stopáže snesl bych 2x tolik. ()