Kruh 2

Bu bu bu! Pokračování jsou zlo. Jelen! Scénář, který řadí jednu nelogičnost za druhou a jehož postavy se chovají, jak to právě jejich autor potřebuje. Laktační psychóza! Naomi Watts, která se snaží maskovat, že nemá co hrát. Parohy! Režie od autora japonského originálu, která zoufale postrádá atmosféru. Studna! Směšné finále s pitomými digitálními triky. Blázinec! Nuda. (20.07.2008)

Kruh 2 se z počátku zdá být celkem věrnou nápodobou svého (amerického) předchůdce. Atmosféra někam graduje, chvílemi je příjemně bizardní (skvělému nápadu s jeleny ubližují jen jejich okatě CGI těla (a teď mě napadá, proč vlastně jeleni?!)). Jenže ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba, Nakata jako by neměl cit pro správné vyvrcholení. Všechny akce filmu tak nějak vyšumí do prázdna, a to včetně té závěrečné, kdy se hrdinka snaží vylézt ze studny dřív, než ji Samara dožene. Najednou konec. Žádný opravdový souboj, nic. Prostě konec. Ani scénář však asi neskýtal mnoho podnětů pro kvalitní film. Hned v úvodu vidíme scénu, která se stává už jakýmsi (notně vyčpělým) poznávacím znakem teenagerské vyvražďovačky, popřípadě téměř jakéhokoliv hororu vzniklého od dob prvního Vřískotu. Dva teenageři, v noci, sami doma, před televizí, jistě dojde ke smrti jednoho z nich V současném hororu by jistě neškodilo více invence. Autoři se víc a víc uzavírají do 100x zobrazených schémat. Toho příkladem může být i základní zápletka Kruhu 2, která dělá z původního nosného nápadu (vidíš videokazetu, zemřeš), vedlejší motiv. V centru je snaha Samary dostat se do lidského těla (hrdinčin syn), a znovu tak oživnout nebo co. Nejen, že motiv s videokazetou se tu stává jaksi nadbytečný, ale s jeho neuplatněním ztratil Kruh svou nejlepší zbraň – vnesení strachu mezi diváky. To co bylo na prvním dílu tak působivé už ve druhém vůbec není. Ani jednou nevidíme celou černobílou sekvenci, ani jednou nám nepřijde na mysl, že nám zhlédnutí Kruhu může přinést nějakou újmu. Usnutí nudou zas tak strašné není, ne? (20.02.2006)

Aj som mal chuť dať aj piatu hviezdu, ale to by som asi moc vyčnieval :-) Mňa Samara prekvapila! Kedže mne Verbinskeho Kruh až tak moc nezapasoval, vychutnával som si krásne pomalé a atmosferické tempo dvojky. Film je prosto nasiaknutý tým, čo sa dá zažiť len pri sledovaní japonskej klasiky (pri OKU alebo PULSE som cítil čosi podobné). Ten chlad, čo sálal z jednotky je preč a všetko sa sústredí na Aidana a jeho maminku - len sem tam sa pritrafí nejaká lakačka. Mal som pocit, že niekoľko vecí nepasuje k prvému dielu, ale nevadí... Najväčšia sila je v ukážkovom gradovaní tempa až do adrenalínového finále. Kruh 2 treba brať ako samostatný film a nemyslieť na jednotku a treba si užívať režisérsku ruku japonského majstra (mal by robiť aj remake Oka). Filmík ma bližšie k ŠIESTEMU ZMYSLU ako ku Kruhu, ale je to zážitok aj napriek niektorým scénam, ktoré sú vo filme len preto, že dobre vyzerajú... (17.10.2005)

Jsem opravdu VELIKÝM fanouškem Kruhu č. 1. Tenhle film je však čajíček čtyřikrát ze stejnýho pytlíčku. Nevím, zda je to tím, že chybí Gore Verbinski, nebo tím, že se Ehren Kruger asi zbláznil (psal scénář podle japonského originálu, ale to dělal i v prvním případě a dokázal ho VELMI ozvláštnit), no bude to asi tím, že celá ta aura kolem Hidea Nakaty a orientálních hororů chtě nechtě odpadá (stačí se jen podívat na hodnocení Nenávisti.) Kruh II je nenapínavý, ba přímo nudný (žádné lekačky), příběh ne nelogický, ale prapodivně vymyšlený (asi nevěděli, co všechno tam ještě nacpat), triky jsou samoúčelné. Za zmínku stojí jen kamera, hudba a David Dorfman, který vyrostl a herecky vyspěl. Naomi, i přes rýsující se bradavky na mokrém oblečení, mě jaksi nezaujala. Stále jsem se díval na hodinky a počítal minuty, nepřítomnost neustálého strachu jsem ochoten hororu prominout jen v případě, pokud obsahuje nějakou myšlenku, přesahující film (jako např. u Vesnice). Točit trojku snad nikoho nenapadne. 50%. I´M NOT YOUR FUCKING MUMMY! EdaS: a co ti z nás, co nemaj Áďu? :-) (13.04.2005)

Motiv ducha, který se snaží nacpat do těla živého dítěte mohl být dobrým horrorem, kdyby se ho bezradný scénárista nesnažil nacpat do druhého Kruhu. Výsledek je totiž neslučitelný se životem a začne se hned po výborném úvodu beznadějně rozpadat do zmatené nudy plné nelogických zvratů, momentů popírajících zákonitosti nastavené prvním dílem, a scén, které postrádají jakýkoli smysl. Občas se sice objeví dobrý nápad nebo závan původní atmosféry, obojí je však natolik prchavé, že to film k životu nepřivede, jen zdůrazní propastný rozdíl mezi skvělou jedničkou a nevydařenou dvojkou. (11.01.2012)