Julián odpadlík

Pochybnosti jsou smrtící pro imperátora, přidá li ale soucit, pochopení a sebereflexi, musí být zabit... Tady mi došlo jak jsou mocní odříznutí od skutečných lidí a události, často přes kohorty rádců a pseudorádců a když se tomu přidá pocit vlastní výjimečnosti je vymalováno...Stává se slepým a hluchým ve své zemi...Mocní nevedou zemi, ale jejich loutkáři...Povedená věc, jen kdyby Kozička furt nerozptylovala kozičkami... Kdepak to točili ? Praetoriani, o kterých Julián často mluví byli  elitní jednotka tvořící osobní stráž římských císařů. V pozdních fázích impéria byl vliv pretoriánů a jejich velitelů nesmírný, často větší než vliv samotného císaře. (25.12.2020)

"Bohové nejsou aby vysvětlovali." "A nač jsou, aby se nám smáli?" Spravovať rímsku ríšu nie je pre každého, ako veľmi nevhodný typ sa javí nestály hlavný hrdina tohto filmu, potácajúci sa medzi spupnou aroganciou a filozofickými pokusmi o pokoru, striedavo velebiaci a haniaci staré aj nové náboženstvo, chvíľami vojvodca a chvíľami mierotvorca. Situácii nepridáva priveľká armáda s cudzorodými zložkami ako sú Germáni alebo kresťania, ani najbližšie okolie plné potenciálnych zradcov, čakajúcich na svoju šancu. Akcie sa tu nedočkáme, jedná sa ale o vynikajúco zahranú kostýmovú konverzačku. V cisárskej roli dominujúci Hrušínský, sekunduje mu nemenej skvelý mních Cupák, poradcovia/pobočníci Munzar a Řehoř alebo veliteľ pretoriánov Brousek. Historicky to síce nie úplne sedí, ale filmový zážitok mi to nekazí. Štyria uškrtení mnísi. "Máme jen jednu střechu nad hlavou, zapal si ji, ale aspoň mi řekni proč."  (27.11.2023)

Ze života a působení císaře Juliána vybral Šotola jen rysy, které se hodily k zadání dramatu vypovídajícímu o situaci státu a společnosti v srpnu 1968 a bezprostředně poté. Z pohledu diváka té doby jde o průhlednou alegorii vládnutí smířlivého a nerozhodného A.Dubčeka, proti němuž stála stranická garda nesmiřitelně pravověrných, konzervativních komunistů, v dramatu představovaná mstivými, vládychtivými biskupy a mnichy. (Koho zajímá skutečný osud a činy Juliána, může podstatné zjistit z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julianus.) Inscenace je kvalitní a děj uvěřitelný zejména díky herecké osobnosti Rudolfa Hrušínského. (04.08.2019)

Císař, který byl člověkem víc než je přípustné. Šotolova hra, volně rozvíjející klasický motiv z antických dějin, je postavena především na dialozích, není to tedy akční podívaná, ani film s opulentní výpravou. Hlavní a jedinou zbraní jsou tu slova – právě do nich a do jejich významu jsou vloženy všechny vypjaté momenty a dramatické zvraty. Tomu samozřejmě odpovídá i výběr hereckých představitelů: od Rudolfa Hrušínského, který nepateticky střídmým pojetím vystihl filozofickou duši nemilovaného císaře, až po Eduarda Cupáka a Luďka Munzara, jejichž postavy vnášejí do příběhu neklid a napětí. Nijak nepřekvapí, že inscenace se stala trnem v oku novopečeným normalizátorům a jako nepohodlná byla okamžitě poslána k ledu. Její důležitost i nezpochybnitelná kvalita se tím jen zvýšily. (21.11.2020)

Zajímavá televizní inscenace s dobrým hereckým obsazením, přesto ale dialogy působí poněkud nepřirozeně, postavy jsou včetně mluvy až moc frázovité. I samotný Julián v podání Rudolfa Hrušínského působí na císaře přehnaně filosoficky nerozhodným dojmem, je to spíš poněkud planě mudrující stařec než vládce mocné říše. Zkrátka tomu jako celku chybí větší autenticita a uvěřitelnost. Za zhlédnutí však tato inscenace i dnes ještě stojí. (25.11.2020)