Breza
Obsahy(1)
Hlavní hrdinka Janica je krásná, ale křehká dívka. Život na zapadlé chorvatské vsi je však krutý, stejně jako místní obyvatelé. (NFA)
Recenze (3)
Druhý celovečerní film chorvatského režiséra Ante Babaji je baladickým portrétem těžkého života v malebné zapadlé vesničce. Tedy těžkého života zejména hlavní hrdinky Janice, která má navzdory své kráse (proto přirovnávání ke krásné bříze) velmi chatrné zdraví a přesto nebo snad právě proto je k ní její okolí poněkud kruté. Jednou z výjimek je místní blázen v podání výtečného Fabijana Sovagoviče (který byl na tyto role patrně specialista), který se Janici zastane i po její smrti, když se u rakve místo smuteční slavnosti odehrává bujará pitka. Film vyniká bohatou obrazotvorností a také velmi zajímavou hudbou Andjelka Klobucara. ()
Lidem holdujícím národním tradicím a objevitelské vášni vstup bez potíží povolen. Ostatní na vlastní nebezpečí a nacionálně smýšlející jedinci s vědomím vlastní výlučnosti si asi nebudou vědět s touto hrdou odnoží nám cizí poetiky vůbec rady. Příběh je prostý a dojemný bez plochých efektů. Osud mladé Janici je spečetěn od prvních deštivých chvil, které stejně jako další pochmurné záběry ukazují krutost zapadlé vesnice silně naturalisticky (pijavice). Přesto se jako divák zcela jiných končin nemůžu ubránit dojmu, že Ante Babaja si s krutou stránkou života nepohrává tak moc, aby neukázal i nespornou krásu krajiny a snad i života v ní. Nespoutané a stejně jako obyvatelé takřka netknuté. Nečekejte však pětiminutové zírání za doprovodu minimalismu. Film je to živelný (scéna rekapitulující děj je šíleně strhující) a prezentaci charakterů dá značný prostor. Dojde i na, co do emočnosti úplně hraniční scény, které možná ne každý rozdýchá. Ale pro ctitele podobných končin nutná věc, leccos osvětlí. ()
Po první třetině filmu umírá Janica Labudanová na neléčené poporodní trauma. V druhou třetinou je mistrně nasnímaná cesta na hřbitov, do níž se prolínají rozhodující okamžiky z jejího života. V poslední části filmu (pohřeb a svatba) se pozornost rychle obrací na Marka Labudana, jejího manžela, neboť i jeho dostihlo trauma ze smrti jeho dcery a ženy... Ante Babaja intenzivně využívá pozůstatky archaických rituálů: od obcházení žádoucí dívky (viz též Anisja a Griška na koni v Tichém Donu), až po personifikaci stromu (viz též Steinbeck "Neznámému bohu"). Přesto je "popis někdejšího života na zapadlé vsi" (autor literární předlohy Slavko Kolar se narodil ještě v 19. století) naprosto přijatelný a uvěřitelný tak, že se nám chce dokonce říct: "Takhle nějak to asi bývalo i u nás." Pozn.: V podstatě bychom mohli říct, že kromě Janice a blázna Jozy 'Sveti' byly všechny postavy jen záporné. Myslím ale, že snaha o přežití (pokud možno občas i v dobrém rozmaru) moc filantropie nepovolovala. A tak bych za zápornou označil pouze tchýni (o kterých se to stejně ví). ()