Betonová zahrada

Velmi dobře natočený film, kterému ovšem k lepšímu výsledku schází pár lepších herců v mužských rolích, předně hlavní postava by si zasloužila mnohem lepšího herce a takové Charlotte Gainsbourg nesahá ani po kotníky (a ta by si zasloužila víc prostoru), ovšem jinak? Silné téma s trochou kontroverze (za spoilery na plakátu bych vrážel sirku pod nehet tomu, kdo to vymyslel), které na pár místech osciluje mezi klasickým dramatem a lehkým artem (většina věcí, co se ve filmu objevují jsou velmi, velmi všední, ale velmi dobře podané). A i přes nastolená témata dokáže být většina scén citlivá a něžná. (09.03.2016)

"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec. (25.03.2012)

Odvážna téma, chúlostivá téma, háklivá téma, priam až kontroverzná. Ako inak nazvať tému zaoberajúcu sa incestom súrodencov. Každopádne je natočená s citom a zmyslom pre detaily. Aj keď o remeselnom spracovaní môžu byť isté pochyby, nehovoriac o čiastočne vágnych hercoch. Pár poetických vsuviek bolo zbytočných. Inak dobre nechápem, prečo bolo v hlavnej dievčenskej roli obsadené dievča, ktoré sa viac podobalo na chlapca ako na zvodné žieňa. Žeby mal režisér tiež nejakú skrytú úchylku? (08.06.2015)

je to velmi mrazivé, dostane se vám to až pod kůži..příběh Jacka a Julie je nepopsatelným pocitem, myslím, že je to velký debut A. Robertsona, protože každý jeho pohled pronikl do všech koutů mé mysli..a přesáhne vše přesahující, naprosto nad lidský výkon..zahrát něco takového..a co vlastně si můžete říct po skončení takového filmu?Není to nic nepravděpodobného..silnéé a trochu zvrácené, ale doporučuji.. (22.11.2010)

Je až zarážajúce, ako sú si kniha a film podobné, a ako rozdielne na mňa pôsobili. Kniha nenudí. Všetká ta šeď a špinavé riady pôsobia inak, keď si ich len predstavujete, rovnako ako ticho, truchlenie a ničnerobenie. S výnimkou jednej slnečnej scény je ten akoby bez farby. A v knihe hlavne od začiatku nie je jasné, ako dopadne. Asi som prehnane kritický, konieckoncov, je to moja najobľúbenejšia. Inak chválim výber hercov, aj (trochu pozmenený) záver. Ja som si hlavnú ženskú postavu predstavoval ako Kelly McDonald, Charlotte je taká divne asexuálna. Ani neviem prečo to zmieňujem. Ps: Nedávno som tu na ČSFD spomínal moju hudobnú topku, tak prečo si nedať aj knižnú? Moja top 1 je Sexus Henryho Millera, nasledovaný McEwanovou Betónovou záhradou a knihami Podzemníci a Maggie Cassidyová od Jacka Kerouaca. Beatnikov všeobecne môžem. Ďalej je to asi Peter Høeg, Vladimír Nabokov, Stefan Zweig, Umberto Eco. V puberte som hodne čítal Nicka Hornbyho, dnes už by som medzi moje naj zaradil iba Všetky moje lásky. Poéziu moc nečítam, ale mám rád Sylviu Plath a Williama Blakea. Z komiksov Julie Maroh, Alan Moore a Reinhard Kleist. Škoda, že nemám viac času. (09.04.2019)