Tři zlaté dukáty

Krásná slovenská příroda nezachrání plytký děj, v němž chybí pořádný úkol postavený před hlavního hrdinu a nějaká konfrontace. Už ta konstrukce kletby je podivná, protože v ní nešlo o nějakou poctivost nebo vůbec osobní vlastnost. Dejme tomu kdyby to bylo postavené tak, že obdarovaný nepoužije dukát pro sebe, ale pro někoho, kdo ho potřebuje víc než on, pak budiž. Ale třeba na těch holkách, co si koupily ty panenky nic nepoctivého nebylo. Vůbec tam ty dva předchozí neúspěšné pokusy vlastně neměly žádnou roli, protože nijak neovlivnily chování zakleté hraběnky. Předpokládal bych, že když šlo o poslední pokus, že by více vážila slova a činy a více se obávala výsledku a nic. Antagonista je vlastně směšný a nijak nebezpečný, čeho chtěl vůbec dosáhnout, i kdyby mu to panství patřilo, stejně by byl pořád zadlužený. O eliminaci nebezpečí se hrdina nijak nezasloužil a dukát vrátil, protože si to přečetl v knize, takže spolu s tou kletbou to netvoří nějaké rozřešení a nedává mu to jinou zásluhu než že otevře jednu mříž. Vysvobozená hraběnka pak náhle nestrádá a zadlužené panství už není zadlužené a vůbec to zasazení do přelomu 19. a 20. století k ději nesedí, těžko by se v té době nějaký správce pokoušel vymáhat daně, a pak ty sny o Demerice jsou vysloveně nepohádkové. Celkem sympatické obsazení (vyjma Čvančarové, kdo by tuhle tlustou krávu chtěl do filmu) s krásnou představitelkou zakleté hraběnky v čele pak nemá moc co hrát. Není to sice vyslovená katastrofa jako včera, ale do lepšího průměru stále hodně chybí. (25.12.2023)

Pěkný film, který uteče svižně jako voda v horské bystřině východního Slovenska. Konečně je možné vidět hezkou a sympatickou princeznu a životaplného a hezkého šuhaje. Jen to víc zahustit humorem, stejně jako halušky chtějí hodně brynzy jako sůl. Příběh je ozvláštněn reáliemi přelomu století. V originálním znění je pohádka lepší. (25.12.2023)

Celkom sympatická rozprávka s krásnymi exteriérmi a krásnou Slovenčinou. Príbeh beriem, no emócie medzi hercami boli také klasicky umelé. Síce snaha bola, miestami to aj zvládali, ale na konci som si vyhodnotil, že najlepší bol Vajda ako slizký pán hradu. Nečakane to bolo aj dosť vtipné, takže aktuálne idem do priemeru. Namôjdušu. (25.12.2023)

Omnoho lepšie ako JASKYŇA, hoci aj len v televíznej produkcií. Čengel Solčanská tu pokračuje vo svojej tvorbe, z ktorej je evidentné, že ju nezaujíma žáner rozprávky, ale príbehu zasadeného do histórie. Fantastických prvkov je tu ešte menej ako v predchádzajúcom filme, vlastne je jediný a tento nadprirodzený motív kliatby tu pôsobí len ako spúšťač deja, ktorý sa následne celkom opúšťa. Všetko ostatné, čo nasleduje, je podriadené relatívnej historickej vierohodnosti doby, v ktorej sa dej odohráva. Už len počiatočné presné zasadenie deja do roku 1600 budí pozornosť a po (bohužiaľ nevyužitých) mikrozastávkach v rokoch 1700 a 1800 sa príbeh odohráva v reáliách doby roku 1900 a je do značnej miery založený na kontraste charakterov oboch hlavných postáv, mentálne oddelených stáročiami. Z toho vyrastá aj najväčšie prekvapenie -  vydarený a príjemný humor, to jest jav v slovenskej kinematografií naozaj vzácny! Podobne ako v predchádzajúcom filme tu defiluje dobre využitá a krásne nasnímaná slovenská krajina, ako aj množstvo postáv, ktoré sú však na rozdiel od JASKYNE zrejme vďaka prítomnosti spoluscenáristky naozaj využité a tentokrát aj do jednej perfektne obsadené a zahraté. Aj tá najvedľajšia postavička tu napokon má svoje opodstatnenie a dramaturgickú líniu dotiahnutú do konca. Práve kvôli tomu všetkému potom zarazí aj zamrzí uponáhľanosť a okatá scenáristická neobratnosť až lajdáckosť v poslednom akte na zámku. Vysvetľujem si to tým, že keďže ide o oficiálnu vianočnú rozprávku, bolo na ňu menej času než je obvyklé, keďže režisérka mala vianočný film aj minulý rok a popri tom ešte pracovala na svojom hlavnom diele - (ako inak) historickom filme SLÚŽKA. Škoda, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak ma ten film naozaj potešil. (29.12.2023)

Bohužel značně nevýrazná pohádka, která nemá moc co nabídnout. I přes střídmou délku je značně patrná dějová prázdnota a ústřední herecké duo, potažmo jejich charaktery jsou stejně tak nevýrazné. Tam, kde mohla paní režisérka disponovat u svýhc minulých počinů velkým rozpočtem a uspokojit tak diváka alespoň vizuální podívanou na Slovenské scenérie, tak tady si musí vystačit s jedním skanzenem. Očekávám, že příští rok po této "pohádce" (protože pohádkového je tu opravdu málo, chtělo by to, aby si tvůrci natrénovali základní definici pohádek) nikdo neštěkne. (25.12.2023)