Modré límečky

Nesourodý film stejně jako ústřední trojice. Kotto většinou hrál záporáky, Pryor komediální role a Keitel podivné týpky v nezávislých krimi. Dohromady mě k sobě jako trojice kamarádů nepasují. A stejné je to z filmem. Film hází komediální rozhovory, ale pod tím je to depresivní sociální drama. Mizerná, špatně placená práce ve fabrice, nekonečná buzerace, neschopní odboráři a starosti kde vzít na základní věci pro rodinu. Těžko ovšem člověk může mít k hrdinům sympatie, když si stěžují na nedostatek peněz a přitom vše propíjí v baru, nebo si udělají mejdan s koksem a děvkama. A krimi? Trojice se rozhodne vykrást odborářský trezor a vydírat odbory obsahem, ale pak neví co dál a neschopné odbory se rázem mění na všehoschopnou mafii. Moc se mi nelíbil ten žárnový mišmaš ani to jak to celé dopadne (i když to co udělá Zeke bylo reálné). Nicméně určité kvality to má a 3* si to zaslouží. (17.09.2023)

Od filmu s Richardem Pryorem v hlavní roli jsem čekal spíš nějakou komedii. Tady jsou k smíchu snad akorát masky, který si hlavní hrdinové vzali na vyloupení trezoru. Jinak je to drama, který ukazuje, že bejt v 70. letech dělňasem v USA v nějaký fabrice asi nebyla žádná prdel. Troufám si tvrdit, že takovej dělňas někde v ČKD ve stejný době se měl podstatně líp. Prostě makat někde za pár šupů, když na vás neustále ječí nadřízenej, že se flákáte, a ještě navíc živit nějaký odborářský netáhla, opravdu neni moc veselej život. Filmu bych dal asi 3 hvězdy, ale přidávám ještě jednu za exkurzi do dnes už neexistující automobilky Checker. To jsem teda čuměl, jak tam probíhala výroba. Proti tomu i taková výrobní linka v AZNP Mladá Boleslav, kde se ve stejný době vyráběly Š-105 a 120, vypadala jako výkřik nejmodernější techniky. Opravdu nechápu, jak ty Marathony vyrobený prakticky na koleně nějakýho zfetovanýho negra s letlampou, mohly vydržet jezdit v náročnym provozu jako taxíky. (13.03.2013)

Blue-collar worker – příslušník pracující třídy, který se snaží uživit manuální prací. Žádný neohrožený (černý) hrdina, který by po nocích plánoval loupež století. Když už něco, bude si chtít nahrabat pro sebe, nikoli změnit, jak se věci mají. Ani blaxploitation, ani heist movie, jejichž žánrová zjednodušení režijní debut Paula Schradera odmítá. Kriminální rozměr byl potlačen ve prospěch rozměru sociálního. Schradera zajímá obyčejný, rodinu živící pracant, jehož hlavním nepřítelem jsou lidé ve vedení a jehož hlavním spojencem by měly být odbory. V ideální společnosti. Ne v té americké, na konci krizových (Watergate, ropa, vietnamský syndrom) sedmdesátých let, kdy málokdo věřil tomu, kdo stál nad ním. Výrobní pásy se nesmí zastavit, nehledě na případné oběti systému. Strýček Sam by se zlobil. Trojice kámošů z Detroitu, města aut, si pomalu uvědomuje, že vláda (obecně lidé ve vedení) je nepodrží. Dnes samozřejmý fakt, tehdy poměrně čerstvé zjištění. Film patří společně s Taxikářem (podle Schraderova scénáře) k tomu nejtemnějšímu, co nová generace hollywoodských tvůrců divákům naservírovala. Lidé zkorumpovaní, společnosti rozkradené. Peníze a moc vydrží více než přátelství. Schrader režíruje bez jakéhokoli patosu. Nepoužívá hudbu, nesoudí, ukazuje. Podrobnosti nevysvětluje. Nemusí. Abychom se dovtípili, stačí, že nás seznámí se situací postav, o něž se zajímá více než o akci (což mu umožňuje solidní herectví Keitela, Kotta i atypicky nekomediálního Pryora). Mezi scénami nechává volný prostor, jedna není těsně přimknutá k druhé. Co se děje mezi nimi, jako kdyby se nacházelo mimo jeho kontrolu a bylo to nevyhnutelné. Žánrový snímek by podobné nedotažení šroubů nepřipustil a na každou otázku by bryskně nabídnul odpověď. Schrader si problematičnost hledání správných odpovědí naopak velmi dobře uvědomuje. 80% (19.08.2013)

Socální sonda do života tří dělníků v automobilce v 70. letech. Mají úvěry a pro svou rodinu denně dřou jako další miliony lidí. Jejich vedoucí chce po nich stále vyšší výkony za stejné peníze. Mají na ně páku a oni musí poslouchat a bude je to zžírat až do konce jejich života. Nenávidí vedení a sní o tom, jaké by to bylo, kdyby to bylo po jejich. Jsou to tři dobří kamarádi, kteří si připadají, že oni jsou jiní, lepší, nezkažení. S výhodou v ruce si myslí, že všechno změní, ale vše bude stejně jako při starém. Organizace a firmy si nenechají do ničeho kecat. Někomu se ucpe huba a nakonec bude kopat za jejich tým. Charaktery se lámou, pravda se zamete, názory se dají vždy ohnout. Je to silný malý - velký film o hořkosti existence ve společenství. Jak lehce se dá změnit skálopevný názor. Líbil by se mi pohled z dnešní doby do takové továrny. Dnes by to bylo ještě mnohem horší pro robotické dělníky jménem lidé. (19.04.2013)

Tento neznámý film popisuje vlastně naši dobu. Kam jsme se to dostali (a kde byly Spojené státy už před 40 lety ! )- jsme pracující chudoba a z našich platů nejsme schopni uživit rodinu a tak kupujeme na úvěr. Jedna z výborných scén byla u televize, kde Richard Pryor kritizuje stupiditu pořadu, když se ho žena zeptá, proč teda televizi kupoval, Pryor ji odpoví- "blázníš, za ty peníze tahle televize pojede od rána do večera" Nesmyslnost konzumního světa, který diktuje, že pořád musíte něco mít, protože nevíte, kdo jste a k čemu jste. Trochu tragi-komická je rozporuplnost postav, chtějí něco změnit, uvědomují si, že něco není v pořádku, ale na druhou stranu, chtějí něco pro sebe "trhnout". Zas mě napadá ta Pryorova televize, její vlastnictví je pouze samoúčelné a je to statusový symbol. Nemluvě o klíčové myšlence filmu- "ti nahoře chtějí ty dole rozeštvávat proti sobě, aby snad náhodou nesjednotili proti těm nahoře" Bomba sociálně výbušný film ! (01.12.2017)