El caballero del dragón

Zvláštní pohádka šmrncnutá mimozemskou technikou (ne, sci-fi to nebylo). Pro upřesnění taková pohádka z osmdesátek, kde není problém, aby se princezna mihla nahá (jako třeba Souboj titánů). Mně se od chvíle, kdy jsem si řekl, že to vydržím, začala celkem dost líbit ta milostná linie. Přesněji řečeno... princezna se zamilovala do lepého a zcela sterilního mimozemšťana (nepřekvapilo by mě, kdyby ho hrál pouze mírně namaskovaný Bowie). Akorát byli oba zpruzeni, že nemůže ven ze skafandru a jejich láska je tím bezkontaktní, přičemž princezna by chtěla něco daleko fyzičtějšího. Až to pomalu začalo jít do parafráze vztahu s impotentním mužem a smutku té, která ho přesto miluje. Velmi sympatický Kinski, který hrál svatého Boetia (což by nám hezky příběh datovalo, ale zas zesílilo zejména kostýmní a další anachronismy). Rozpačitý Keitel. Hysterické pokusy o humory. Neumím natolik španělsky, abych si to dal v originále bez titulků (nedostupných v jakémkoli jazyce), dabing do angličtiny ubral půlku kouzla skoro u všech. Zas na druhou stranu Kinski i Keitel byli ve španělštině nelibozvučně předabováni, tak to by ubralo originálu. Nakonec líbilo. (30.06.2023)

No chlapci a dievčatá, neviem či som niekedy zhliadol zúfalejšiu fantasy. Rozumej vzhľadom na to, aké kapacity sa na nej podieľali. Je tam síce vidieť, že film mal aj rozpočet, ale jeho stavba a dejová skladba...proste hrôza. Tu niekto varil polievočku v štýle psíčka a mačičky, ale nedosiahol ani toho. Guláš, ktorý u mňa nemá žiadne pridané hodnoty. (16.06.2020)

Dračí, nebo Hvězdný rytíř (podle toho jestli jste se dívali ve španělštině, nebo angličtině) je typický zástupce takzvané „klastické kinematografie“ což znamená že je to „konglomerát“, neboli česky, slepenec. V tomto případě se jedná o konglomerát oligomiktního druhu, tedy film složený s několika málo jiných filmů. Omlouvám se za tuto geologickou terminologii, ale snímek mi připomněl jeden semestr geologie, který jsem absolvoval. Zároveň jsem při sledování měl pocit, že opravdu žijeme v Matrixu, protože jsem zažil několikrát déjá vú. Například scénu, kterou už jsem viděl v jiném filmu, konkrétně ve filmu Jestřábí žena. Tam pronásledovaná Michelle Pfeiffer spadla z věže a změnila se v jestřába, tady z věže skočila princezna s mimozemšťanem a zachránila je kosmická loď. Je to neuvěřitelný mišmaš i co se týká filmařského řemesla, ale věřím, že to byl režisérův umělecký záměr, který byl nad mé chápání. Například hudba je ke scénám používaná klasicky a pak v některých pasážích (viz pronásledování a skok z věže, nebo souboj rytířů) není slyšet ruchy, ale jen hudbu, která je generická a nehodí se k dané scéně. Ono je to vlastně geniální, protože v tu chvíli nesledujete film, ale posloucháte hudbu u které na pozadí běží nějaké video. Když hudba skončí, znovu slyšíme ruchy a dialogy a vracíme se k filmu. Ten je přeplněn velkým množstvím významů, alegorií a hlubokých myšlenek, že to jeden člověk nemůže pobrat, například se tam řeší tajemství elixíru věčného mládí, který nám v budoucnu umožní cestovat mezihvězdným prostorem a doletět během jednoho života ke vzdáleným hvězdám. Ve výčtu žánrů u filmu chybí ještě komedie, protože v některých pasážích to reálně je možná dokonce až parodie. I když nevím co paroduje, nejspíš sebe sama. Vlastně to spadá i do žánru experimentální film, protože takové experimentování v jednom filmu jsem ještě nikde neviděl. Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně film pro Klause Kinského! Co jsem čekal?! Lepší je podívat se na ty filmy, ze kterých jsou tu citace, já například viděl inspiraci Planetou Krull a Jestřábí ženou. Oba snímky nejsou vrcholem kinematografie, ale jsou mnohem lepší než tento slepenec. Přesto, že tento film haním, musím se přiznat, že mě bavilo se na něj dívat, právě pro jeho zvláštní používání filmového média a míchání všeho dohromady, což sice nebylo dobře zvládnuté, ale rozhodně to bylo originální a zvláštně vyšinuté. (01.07.2023)