Aféry mé ženy

Československý povídkový film, v němž hlavní roli hraje manželský pár Neradových ve složení lékařka L. Švormová a fotograf J. Vala. Nutno poznamenat, že L. Švormová je v tomto snímku velmi sympatická a pohledná, navzdory očekávání mě skutečně projev této amatérské kriminalistky mile překvapil, její manžel předvádí takovou svoji nepříliš výraznou klasiku, nicméně jako manželé se výborně doplňují a vyzařuje z nich velká pohoda. První povídka vypráví o pašování zboží ve vlaku Paris-Praha, následující se věnuje objasnění smrti starého hledače pokladů, jenž záhadně skonal pod Čertovým kamenem. Závěrečná a dle mého názoru nejzdařilejší povídka se zabývá podivnými událostmi v Domě hrůzy na pouti, přičemž vyjdou najevo jiné nekalé skutky kolotočářů. Skutečným vyšetřováním těchto nepravostí je pověřen major Buček v podání elegantního J. Langmilera, jenž je však velmi vděčný za nezištnou pomoc v podobě nedocenitelných informací od talentované madam Neradové. Ve vedlejších rolích se představí mnoho známých osobností (např. umělec ve vlaku F. Filipovský, redaktor J. Lír, vedoucí Domu hrůzy J. Hlinomaz, robustní majitel kolotoče Z. Kryzánek, krásná J. Hlaváčová, archeolog F. Vicena či oběšenec L. Trojan), avšak jednoznačně nejvíce mě zaujal zcela mimořádný výkon J. Beyvla ve druhé povídce a zejména jeho opilecký záchvat špatného svědomí. Aféry mé ženy režiséra V. Čecha se mohou zařadit mezi spoustu průměrných, nikoli špatných, kriminálek ze 70. let, hranici průměru překročili pouze hlavní ženská postava svou půvabnou svěžestí a podnapilý venkovan Beyvl. (07.08.2015)

Přiznám se, že dle notně napovídajícímu názvu jsem očekávala aféry poněkud lechtivějšího a peprnějšího charakteru. Nicméně, ani tyto nebyly k zahození. Libuše Švormová je roztomilý Sherlock Holmes v sukni skřížený s Fletcherovou. Na Prokopské údolí slyším moc dobře, mám ho za barákem a Hlubočepy samozřejmě taky. Takže bylo milé tyto části poznávat a sledovat, jak se změnily. Byly tu celkem povedení hlášky. (07.02.2018)

Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský. (02.10.2019)

v první povídce sledujeme - vzhledem k době vzniku díla - trapný pokus o přemalování reality, a to včetně neuvěřitelných scénáristických licencí (výlet za železnou oponu, nákup lihovin v Paříži, přítulné slečny opojené koňakem). Jiří Vala, též opojený koňakem (a svou závěrkou), neustále pronáší podivné, nevtipné hlášky. připomíná vám něco věta "i policajt může znát Šrámka" ? sexuální jiskření mezi Libuší Švormovou a vysoce postaveným Josefem Langmilerem vás rozhodně v klidu nenechá! jelikož se po první třetině vše vysvětlí, můžete usnout (08.10.2013)

Pravda, děje povídek byly řidší než spodky Varla Frištenského, nicméně díky rozhovorům mezi oběma manželi se člověk nenudil. Buď se bavil, pokud se špičkovali, nebo mu naskakovala husí kůže od hlavy až po nejspodnější část zad, když milostně laškovali. Jinak Švormové to slušelo, Valovi taky, i když pravda, trochu (víc) sportu by mu neuškodilo. Navíc prokázal nevšední talent, dokázal najít na Švormové paruce šedivý vlas (17.02.2015)