Na miskách vah

Poprvé jsem se dostal v režisérově tvorbě k dílu mimo jeho známou trilogii, ale jeho přednosti se projevily i tady. Výborně vykreslené poválečné Německo (v kterém pochopitelně nikdo nebyl ve Straně) a jeho atmosféra, soundtrack, herecké výkony, dialogové výměny, souboj mezi 2 hlavními nanejvýš charismatickými postavami, vypjaté situace a směrem ke konci čím dál větší gradace, která z pomalu plynoucího filmu udělá skoro nervy drásající drama. To vše by bylo na 4*, ale na plný počet snímek pozvedávají morální otázky pro publikum, a to velmi důležité a nesprávně podceňované, navíc zde nechybí objektivní přítomnost obou pohledů na věc, z nichž si divák může sám vybrat, který je mu bližší. „Toto je má otázka pro všechny Němce: Proč Židé potřebovali v téhle zemi zachránit? Proč, když o tom lidé neměli ani ponětí?“ (22.06.2013)

Taking Sides je o dvou silných osobnostech, kde je Steve Arnold přesvědčený o tom, že umělci jsou stejně zodpovědní jako ostatní smrtelníci za své zločiny v té době, zatímco dirigent Furtwängler oponuje tím, že umění a politika jsou oddělené sféry. Já osobně jsem byla nadšená z hereckých výkonů jak tvrdošíjného a nekompromisního Harveye Kietela, tak Stellana Skargarda, kterému jsem jeho krůpěje potu na tváři opravdu věřila, ale jak to všechno bylo doopravdy............jaká je morální odpovědnost takového člověka v totalitním světě? Abych pravdu řekla, tak jsem měla zvláštní a rozporuplné pocity, když jsem sledovala tenhle duel, kde na mě působil Arnold oproti velmi inteligentnímu umělci dost jednoduše s myslí zastřenou a naprosto uzavřenou. Takže jsem se vůbec nedivila v téhle nepříjemné záležitosti postoji sekretářky Emmy a styčného důstojníka Davida Willse. (21.01.2015)

Až s úsporností ve stylu televizní inscenace režíruje István Szabó hru střetů dvou protikladných postojů, kde lze najít souhlas s vybranými stanovisky na obou stranách dialogu mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným – a nejen tím stoupá v divákovi neklid a napětí... Doba totalitní, navrch válečná, přináší nejen pro umělce náročná morální dilemata a nezáviděníhodné situace, které se později můžou snadno proti člověku obrátit. Doba po této válce a totalitě zase zůstává plná čerstvých, o to vášnivějších prožitků. Vyšetřující major zastává stranu plně vyjádřeného odporu k nacismu, přesto se svou povahou přechází stále více do fáze jednání evokujícího zrůdnost totality, jen na odlišné straně nedávné barikády. Na druhé straně s uznávaným dirigentem, hrávajícím v minulosti pro nacisty, vězí důsledek postojů běžného člověka, kterému možná došla skutečná tvář věci později a v jehož centru zájmu stála především umělecká práce a talent. Celý ten souboj plný napětí a rovněž úvah, nakolik lze hudbu oddělit od politiky a co lze vnímat jako pomoc pro národ či naopak zradu, přinesl spoustu silných podnětů k zamýšlení a velmi zajímavou zkušenost v ohlédnutí se nad různými důsledkami totality. Harvey Keitel coby fanatický vyšetřovatel, v němž se mísí odpor k rozpoutanému společenskému zlu a současně zrod nového zla, vystřihl excelentní, přímo temperamentní výkon, ale Stellan Skarsgård i coby povahově slabší obžalovaný velmi zdatně (minimalističtěji) sekunduje. Další dva mladí herci na scéně už tak výrazně nepůsobí, ale docela trefně ztělesňují pocity aktivního diváka tohoto souboje a jejich přítomnost v místnosti stupňuje další silné dilema na téma postavení se k vyřešení hraniční situace. [90%] (17.03.2024)

Postupně houstnoucí existenciální drama o střetu dvou rozdílných světů. Američana, který podléhá vlivům propagandy a vlastně se nakonec on nechtěně staví na stranu zla, a Němce, který chtěl dělat svoji práci ve své vlasti a zcela upřímně nechápe, za co má být nyní trestán. Film je vlastně taková konverzační studiovka, která se postupně popasuje s mnoha otázkami viny s přívlastky i bez. Samotný závěr je brilantní. (16.06.2019)

Absolutní zrůdnost. Američané, kteří na svém území nikdy válku ani okupaci nezažili, nikdy nepřežívali pod diktaturou, přijeli do Evropy soudit a trestat lidi, kteří přežili nacismus. To propagandistické americké video ve filmu bylo horší než Goebbelsova poliitika. Jen nenávist ke každému Němci, Rakušanovi (a věřím že i k Slovanům) jakožto kolaborantům s Hitlerem. A přitom většina z lidí chtěla jenom přežít. Také se mi moc líbila diskuze o tom, zda umění (hudba) může být součástí boje proti totalitě či ne. Skvělý film. (29.06.2017)