Kageróza

Prvý diel mal výraznejší naratív. Tento má síce jednoduchú zápletku, ale je celý postavený na metaforách, podobenstvách a znalostiach kultúrnych rozdielov ( tým myslím nie len medzi moderným japonským a starým japonským - ale aj vzťah muža a ženy, bohatého a umeleckého, zvráteného a hodnotového). Suzuki nemá nechutné a nepríjemné scény ako napríklad Lynch. Nesie sa - minimálne v tomto filme - v značne uvoľnenej atmosfére. Hlavní predstaviteľ putuje z miesta na miesto. Hľadá svoju milovanú a je postupne obklopený sieťou intríg, klamstiev a poloprávd. Sami nevieme či sníva, či je mŕtvy, alebo či si to všetko nevymyslel. Je to veľmi iný film, než aký by ste čakali od Japoncov - hoci bizarností a podobenstiev som si u nich už užil. Film o ktorom som rád, že som videl - rovnako ako aj jeho prvú časť - ale ktorý vo mne neustále rezonuje ako niečo čo nie je vôbec japonské. Solídne 4* (21.10.2019)

Metafyzika lásky... (12.03.2014)

Druhá část trilogie a zároveň její vrchol (alespoň v mé optice). Mysteriózní, fantaskní romance, o něco ukázněnější (ku svému prospěchu) než předchozí dílko, s překvapivě jasným sdělením. Jedním ze stěžejních bodů stylizace je tentokráte nenápadné (a ke konci už i velmi nápadné;) využití vyjadřovacích prvků hned několika divadelních subžánrů (podobně, minimálně v určitých ohledech, přistoupil Masahiro Shinoda ke klasice "Double Suicide"). Herecky oslní Katsuo Nakamura, mladší bratr slavnějšího Kinnosukeho, v roli boháče Tamawakiho. Převážně jazzová hudební kulisa, dokonale přiléhavá a zvláštně kontrastující zároveň (což je typické pro celou trilogii), mi dokonale zaimponovala kouzlem nečekaného. (14.12.2010)

Jen pýnys jako já se může na všechny trilogie zásadně dívat ve zpřeházeném pořadí. Bavila jsem se ale celé dvě a půl hodiny, a jestli mi něco uniklo, doženu to příště. Víc než cokoliv se mi stále vybavovalo srovnání s československou surrealistickou avantgardou, akorát zasazenou na východ. Ani nevím proč - snad kvůli prolínání tradice s dekadencí, pro velmi jemný humor a obzvlášť pak pro osobité postavičky, se kterými šlo držet krok a sympatie (na rozdíl od tíživých, "negativní" divností nasycených dramat, které se berou hrozně vážně a kde jednání postav nejde ani chápat, ani se do něj vcítit, a to nejen kvůli kulturním rozdílům). (28.02.2021)