Věčer nakanuně Ivana Kupala

(SSR) Jurij Iljenko je znám především jako kameraman Sergeje Paradžanova, což se na jeho VEČERU PŘED SVATÝM JANEM, jak by nejspíš měl znít správný překlad, projevilo. Spíše než o soudržnou podívanou, která by se snažila vyprávět jinak velice prostinký příběh o překonávání útrap dvou zamilovaných, jimž okolnosti nepřejí, se jedná o sled obrazově pozoruhodných výjevů. Jde o ukázkového představitele školy ukrajinského poetického-lyrického filmu, který se umanutě vyjadřuje v symbolech a alegoriích, z nichž valná většina je pro nás těžko dešifrovatelná, a patrná inspirace Dovženkem, v jehož studiu se tyto klubové snímky natáčely, působí kýčovitě. Pro mě osobně neuvěřitelně ubíjející manýra, která i přes relativně krátkou stopáž nudí svou přehlídkou stereotypního folklóru. Ano, je to hezky barevné a z historického hlediska důležité pro budování ukrajinské identity "na úkor" direktivům ze Sovětského svazu, ale nevidím důvod, proč hodnotit kladně něco proto, že jsem tomu neporozuměl, ale jinak se to sluší - přijde mi to jako projev kulturního snobizmu. (23.01.2011)

Ta kreativita a energie! Možná spíš Hrátky s čertem, než Mrazík… Hrabovského hudba je lehce fousatá. Radektejkal píše naivní, ale je spíš starobní. Tak u nás psal Srnka (Zlaté kapradí), Vačkář (Pyšná princezna), ale třeba v Ďáblově pasti ještě i Liška. Co bychom chtěli od šedesátek. Nicméně sbory jsou perfektní dodnes a melodické linky taky přetrvaly! Scénu z mlýnice viděl Jakubisko před Zbehovia a pútníci. Ostatně si z Iljenka bral obecně. Nabízí se rovněž srovnání se Stíny zapomenutých předků, Gogol je ale veselejší a celek je zde o něco slabší. Přemýšlím proč, viděl jsem příšernou kopii, ale asi to bude i zobrazením lásky. Zde není tak osudová, zdá se mi. Iljenko je plenérový kameraman a režisér, interiéry byly trošku slabší i v pozdější Kněžně Olze; …ty Hrátky s čertem… V naraci jsem se bez problémů orientoval, aniž bych znal předlohu: vsuvky průpovídek atp. neva. (27.08.2023)

Ty tvary, ty barvy, ta fantazie - až oči přecházejí a rozum to nebere. (02.03.2022)

Malebný a rozverný experimentální film. V šedesátých letech se experimentovalo v životě i v umění. Leccos se zdařilo (většina) a přetrvalo, leccos upadlo do zapomnění. Experimenty ve filmu, na kterých se výzmaně podílela i česká nová vlna, jsou jen jednou z kapitol. Podkapitolou je Iljenkovo lyrické pojetí světa, které příběh rozemílá do "úprkovských" obrazů (ukrajinský Хутір) a surrealistických symbolů (čapí hnízda). Výtvarná a hudební složka působí trochu naivně, nikoli kýčovitě. Film je možno chápat sekvenčně, není třeba na něj pohlížet jako na ztmelený celek. Вечер накануне Ивана Купала (Večer před svatým Janem) je druhou Gogolovou povídkou v knize Večery na samotě u Dikaňky (1831), a její znalost je postačující podmínkou pro přehledné sledování děje filmu. Vždyť přece: "O svatým Jánu, to je nám hej, vždycky se vracívám až k ránu... A hlavu vsunu na dno džbánu" (viz film). (22.11.2014)