Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sovětský film natočil ruský režisér Konstantin Jeršov téměř zcela věrně podle stejnojmenné povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává příběh na motivy lidových vyprávění o studentu pravoslavného bohosloví Chomovi. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. S ní Choma zažije podivnou příhodu. Vrátí se pak raději do Kyjeva, ale odtud ho povolá na venkov jakýsi šlechtic s tím, že jeho dcera umírá a přeje si, aby se u ní modlil právě on. Chomovi není nic platné, že se mu vůbec nechce a je donucen na statek odejet. Zde se dozví, že dívka právě zemřela a její otec ho žádá, aby se po tři noci u rakve modlil za spásu její duše v uzamčeném kostele... (Mariin)

(více)

Recenze (89)

Stanley 

všechny recenze uživatele

Nahlíženo optikou jungiánské psychologie bychom mohli říci, že jde o brilantní znázornění duševního souboje mladého studenta bohosloví s jeho vlastními psychickými obsahy v průběhu jeho zasvěcení (procesu individuace). Konkrétně ukázková konfrontace s archetypem animy (mladá krásná dívka i stará čarodějnice) a doprovodný střet se stínovými silami (nejrůznější zde vyskytnuvší se bubáci a především samotný hrůzostrašný Vij). ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... ()

Reklama

kwietitze 

všechny recenze uživatele

Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi) ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

O existenci Gogolovy povídky Vij jsem donedávna neměl tucha. A upřímně, jen těžko bych se dopídil zjištění, že onen ruský klasik, autor, jenž je všeobecně znám především svou veselohrou Revizor, napsal krom toho i něco jiného, a co že to bylo, nevylosovat si v ruletě, celoroční divácké akcičce ambron(ově) (thanks), stejnojmenný sovětský film z roku 67. Před i po zhlédnutí mě překvapilo, že se nejedná o ojedinělý "přepis" tohoto Gogolova díla, v šestadevadesátém vyprodukovali Ukrajinci bezmála dvacetiminutový kraťas , v režii O. Stěpčenka nám ani ne pět let zpět ožil Gogol potřetí ; mám chuť i na tyto verze? Absolutně ne! Seznal jsem, že tahle ta středověká lidová povídačka není nic pro mě. Třetí hvězdičku dávám za hrůzyplnou třetí noc, za deset minut, pro které nemůžu litovat, že jsem s tímhle filmem strávil nějaký ten čas. 50% ()

Litsarch 

všechny recenze uživatele

"Vij je kolosální výtvor prostonárodních představ." A tak začala pohádka o démonu Vijovi z východoslovanské mytologie, která na člověka trochu dýchne Mrazíkovským laděním. A nebo všechny sovětské pohádky mají podobný styl hraní a ladění, jako naše seriály posledních let. Zajímavý děj s malinko pomalejším jeho průběhem z první půlce filmu, kterou trochu zachraňuje postava Choma a i v ní se člověk zasměje a nemohu říct, že bych se nudil. Naštěstí, druhá půle snímek naprosto zachraňuje. "Požehnaný, ó pane. Požehnáni buď, všichni, kdož v tebe věří. A lituji, že v chrámu božím je kouření dýmky zakázáno." Chomova postava více ožívá (a chlastá) a celkově je děj lepší. I když depresivní, zvláštní a ponurou atmosféru má vesnice i nyní. "Jak říká přísloví: Všichni skáčou jak pán píská." a to ve Vijovi doslova, i když se to někomu nelíbí. Posledních 10 filmu je skvělých, vizuálně nádherně hororově pohádkovských a za ty musím 4* prostě dát. "Ke mě vampíři! Ke mě vlkodlaci!" a korunu tomu všemu dává sám Vij. Snímek pomalu končí a osobně jsem rád, že jsem ho mohl shlédnout tuto hororovou pohádku v příjemném originálním znění s titulky. :) ()

Galerie (43)

Zajímavosti (9)

  • Film se inspiruje bájnou postavou Vije z východoslovanské mytologie, který má být duchem nebo démonem, který je někdy také nazýván „posel smrti“. (topr harley)
  • Když po druhém večeru ráno Chom (Leonid Kuravljov) odchází z kostela, je jeho kniha zavřená na stojanu. Při příchodu večer je ale otevřená. (Litsarch)
  • Když odchází Chom (Leonid Kuravljov) po druhém večeru z kostela, tak má obutou je jednu botu. Když ale vyjde ze dveří, tak má obuté obě dvě. (Duoscop)

Reklama

Reklama