Divá Bára

První film Vlasty Fialové, hlavní role neohrožené, a přesto půvabné Báry......(tehdy za ni maminka musela povolit scény, kdy plavala ve "Škaredém jezírku" nahá, protože nebyla plnoletá), a hned neuvěřitelný úspěch. V Evropě, kam byl film do téměř všech okolních zemí prodán, .....a jako kuriozitu uvádím že např. v Japonsku byla v této roli tak obdivována, že byla zvolena nejkrásnější herečkou roku......spolu s ní hráli renomovaní čeští herci : J.Vojta, J.Pivec, J.Dítětová, J.Kemr, a v roli "Černého myslivce" Robert Vrchota. (12.02.2007)

Vlasta Fialová je má oblíbenkyně, možná i proto, že jsem měla tu čest ji vídávat na brněnských divadelních prknech. Nádherná žena s uhrančivým pohledem a sametovým hlasem, jaký neměl obdoby. Bára v ní našla ideální představitelku, představit si v podobné roli naivní Gollovou (Miluji ji, aby nedošlo k omylu) či některou ze vznosných předválečných hvězd je nemožné, žádná z nich v sobě neměla tu Fialové divokost, vášnivost a nespoutanost. Mimochodem, podobně dokázala po letech hrát další má milovaná Brňanda, Libuše Geprtová. Ale to je jiná kapitola. Povinná četba se v Divé Báře přetavila ve strhující příběh, napínavý a temný, naštěstí s dobrým konce,. Co je to happy end jsme ještě tehdy neviděli. Já ji totiž viděla odhadem v roce 1966-7! A Vrchota byl zamlada fakt fešák. Mimochodem, některé předsudky se doteď moc nezměnily, že? (26.05.2008)

Okouzlující krajina Šumavy a v ní překrásná Vlasta Fialová jsou skvělým základem filmu o závisti, pověrách a životu na vesnici. Kněz je vedle Báry jedna z mála kladných postav věřících nejenom v Boha ale i v rozum a přírodní zákony. Zajímavé je porovnání s o deset let novější Ďáblovou pastí, kde je tomu tak nějak všechno naopak. (12.02.2021)

Bára je krásne dievča, no nielen zovňajškom, ale aj svojimi vlastnosťami - úprimnosť, odvaha, nefalšovaná láska. V dedine, v ktorej žije, však "rozkvitá" poverčivosť a závisť. Mnohí ju tak považujú za akúsi čarodejníčku. Sú však aj takí, ktorí sú jej oporou. FILM SA KRÁSNE VYSMIEVA Z POVERČIVOSTI, Z KTOROU MAJÚ, PARADOXNE, PROBLÉM EŠTE AJ MNOHÍ ĽUDIA 21. STOROČIA, NAPRIEK VŠETKÉMU VEDECKO-TECHNICKÉMU POKROKU. KTO JE ÚPRIMNE ODDANÝ BOHU (DOBRU), NEMUSÍ SA NIČOHO BÁŤ, ANI DIABLA, HOCI EXISTUJE. Žiaľ, v úvode je prinajlepšom diskutabilné zobrazenie divokého - rozpustilého správania hlavnej hrdinky. (01.07.2007)

Povídka Boženy Němcové byla zfilmována způsobem, který zcela neodpovídá své literární předloze. Za prvé děj povídky je poněkud jiný - zejména závěr, za druhé je trochu zemitější a ne tak lyrický jako zde a za třetí se odehrává v jiném prostředí. Vidět Báru, jak oděná pouze do tělesného ochlupení v rozkroku i podpaží leze do chladného jezera Mlaka na Šumavě namísto někde do Labe poblíž Vestce (rozdíl cca 900 metrů nadmořské výšky) přece jen působí poněkud nepatřičně. Na druhou stranu z nudné, jednotvárné a placaté polabské nížiny nelze dostat lyričnost a romantickou černobílou bigotnost vesnice tak dobře jako použitím vertikálně diferencovanějších exteriérů... Samozřejmě, že melodramatickému vyznění filmu významně pomáhá hudba a kamera pomáhající spolu se střihem zachytit žádoucí emoce - a jde to i bez replik herců. Panský myslivec Robert Vrchota je skutečně švihák. Nakonec je z toho vlastně čistá romantika; ale co, to je originální povídka v podstatě taky. (02.09.2012)